Title: ANTIHYPERTENZN
1ANTIHYPERTENZNÍ LÉCBAIMUNOSUPRESIVANEFROPROTEKTI
VNÍ LÉKYNEFROTOXICKÉ LÉKYSPECIFIKA DÁVKOVÁNÍ
LÉKU PRI RENÁLNÍM SELHÁNÍ
- Jan Bultas
- Ústav farmakologie, 3. LF UK, Praha
-
- 2007
2Etiopatogeneze esenciální hypertenze
- Prícinou EH je abnormalita regulacních
- mechanizmu na ruzných úrovních
- 1) korové regulace
- 2) sympatoadrenální regulace
- 3) osy renin - angiotenzin - aldosteron
- 4) renálních tubulárních systému
- 5) depresorických systému (kininy, natriuret.
- hormony, prostanoidy, EDRF/NO,)
3Príklady polymorfizmu u etiopat. hypertenze
- a) polymorf. v syst. RAA
- angiotenzinogenu (235Met/Thr, G6A)
- receptoru AT1 (1166C)
- ACE (ACE D/D, D/I, I/I)
- bradykinin. receptoru
- b) polymorf. v syst. sympatoadrenálním
- receptoru ?
- c) polymorf. renálních transportních mechan.
- ??-adducinu (460Gly/Trp)
- proteinu G (825C/T)
- sodíkového kanálu (T594M)
4Osa renin-angiotenzin-aldosteron
angiotenzinogen
RENIN
angiotenzin I
ACE
angiotenzin II
aldosteron
rec. AT1
proliferace fibroblastu
ANP,BNP žízen resorp. Na vazokonstrikce
retence Na
5Osa renin-angiotenzin-aldosteron
- ? hladina AGT,
- ? efekt ACE-I
angiotenzinogen
RENIN
angiotenzin I
- citlivost k AII
- efekt sartanu
- aktivita ACE
- ? efekt ACE-I
- ? incid. kašle po ACE-I
ACE
angiotenzin II
aldosteron
rec. AT1
proliferace fibroblastu
ANP,BNP žízen resorp. Na vazokonstrikce
retence Na
6Renální tubulární systém
Na
Na Cl-
Na
Na, H2O
K
Na Cl-
H2O
H2O
7sodíkový kanál retence sodíku a vody, ? efekt
amiloridu
Renální tubulární systém
?-adducin ? reabsorpce Na ? odpoved na thiazidy
Na
Na Cl-
Na
regul protein G ? reabsorpce Na ? odpoved na
thiazidy
Na, H2O
K
Na Cl-
H2O
H2O
8Možnosti lécby hypertenze dle genotypu (polymorf.
s akcentací RAA)
(ACE-I, sartan)
9Možnosti lécby hypertenze dle genotypu (polymorf.
s akcent. renálního tubul. transp. syst.)
(? adducin)
10Príklady ruzné funkcní aktivity mechanizmu rízení
TK u hypertenze
akcent. RAA akcent. RAA
akcent. SA akcent. všech
akcent. tubul. syst. akcent. SA
akcent. tubul. syst. systému
11Význam polymorfizmu regulacních systému pri lécbe
EH
- U rozhodující vetšiny nemocných s hypertenzí
- je v etiopatogenezi zapojeno více drobných
- abnormit regulacních systému, které teprve ve
- své souhre vedou k výslednému zvýšení TK
- (multifaktoriální etiologie esenc. hypertenze)
- V klinické praxi nejsme zatím schopni tyto
abnormity odhalit a vést lécbu prímo
etiopatogeneticky - Logickým dusledkem je zamerit se na více
- etiopatogenet. momentu - komb.
antihypertenziv
12Proc hypertenzi lécit?
13Hlavní cíl lécby pacientu s hypertenzí
- nejen pouhé snížení TK
- dosažení max. snížení rizika KV chorob
- (snížení pusobení rizikových faktoru
- kourení, dyslipidémie, obesita,
metabolický - syndrom, diabetes mell.)
-
- cílem je snížení KV a celk. mortality
14IDEÁLNÍ ANTIHYPERTENZIVUM
- 1) dostatecný antihypertenzní úcinek u širokého
spektra nemocných - 2) kontrolu krevního tlaku v prubehu celých 24
hodin - pokud možno pri jedné denní dávce - 3) dostatecnou prevenci vývoje orgánových zmen
- 4) minimum nežádoucích úcinku
- 5) príznivé úcinky na zpomalení aterogeneze,
úpravu ED ci metabolické úcinky - 6) doložení efektu na pokles mortality a
morbidity
15Hlavní trídy antihypertenziv
- diuretika
- ?-blokátory
- blokátory kalciových kanálu
- inhibitory ACE
- blokátory receptoru angiotensinu II (AT1)
- periferní ?- blokátory
- centrálne pusobící látky
- agonisté alfa2-receptoru
- agonisté imidazolinových receptoru
- prímé vazodilatátory
16BLOKÁTORY KALCIOVÝCH KANÁLU
17VÝZNAM KALCIA V BUNECNÉ KOMUNIKACI A REGULACI
- VŠUDYPRÍTOMNÝ INTRACELULÁRNÍ POSEL
- - komunikace mezi bunkami
- - regulace životne duležitých pochodu
- UDRŽOVÁNA NÍZKÁ KONCENTRACE IONIZ. KALCIA
UVNITR BUNEK - - systém akt. transportního mechanizmu (kalc.
kanály) - - vazba kalcia na vazné proteiny (napr. na
kalmodulin) - NADBYTEK KALCIA vede k nekróze a arytmiím napr.
po poškození membrány ci po protrahované ischémii
18KALCIOVÉ KANÁLY V HL. SVALOVINE STENY CÉVNÍA V
MYOKARDU (presuny kalcia pres sarkolemu)
- a) KANÁLY RÍZENÉ ZMENOU NAPETÍ (voltáže)
- - kalc. kanály typu L (long-term activation)
hl. svalovina steny cévní a myokard - - kalc. kanály typu T (temporary opening)
sinusový uzel -
- b) KANÁLY RÍZENÉ RECEPTORY
- - v bunkách hladkého svalstva steny cévní
- - ovlivnované napr. AII, sympat. stimulací ?1
19KALC. KANÁLY TYPU L
- kanály typu L fungují jako voltážové senzory
- komunikující pomocí zmen kalcia se SR, to pak
uvolnuje potrebné množství kalcia k vlastní
kontrakci - aktivace zmenou napetí v tubul. systému sarkolemy
20(No Transcript)
21(No Transcript)
22MECHANIZMUS INHIBICE KANÁLU TYPU L
- snížení ioniz. kalcia v myocytech hladkého
svalstva ? pokles tvorby komplexu
kalcium-kalmodulin (aktivuje "myosin-light chain"
kinázu, enzym stimulující fosforylaci lehkého
myozinového retezce) ? nevytvorí se mustky mezi
aktinem a myozinem -
- výsledkem inhibice kanálu L je relaxace
23SELEKTIVITA INHIBICE KANÁLU TYPU L
- BKK pusobí na tkáne
- 1) s nízkými intracelulárními zásobami kalcia
- (napr. hladká svalovina steny cévní)
- 2) kde kontrola akcního potenciálu je ovládána
- kalciem (SA a AV uzel)
24VASK. SELEKTIVITA JE URCENA POLARITOU
(lipofilitou)
- lipofilní BKK (dihydropyridiny) lépe pronikají
- membránami a váží se na kalc. kanál nezávisle
- na délce otevrení (vaskulární selektivita)
- hydrofilní BKK (diltiazem, verapamil) pronikají
- pouze v dobe otevrení kanálu, tj. váží se
snadneji na kalc. kanály v tkáních opakovane - depolarizovaných (myokard, SA a AV uzly)
25VÝHODNÉ FARMAKODYNAMICKÉ VLASTNOSTI BKK
- antiischemický efekt
- vazodilatacní efekt a úprava ED
- antihypertenzní efekt
- arteriolodilatace, pokles rezistence
- antiarytmický efekt
- zpomalení tvorby a vedení vzruchu
- (verapamil, diltiazem)
26Rozdelení BKK
- I. generace nižší vaskulární selektivita
- krátká doba úcinku
- (nifedipin, verapamil,
diltiazem) - II. generace vysoká vaskulární selektivita
- delší doba úcinku (felo-,
isra-, - niso-, nitre-, nilva-,
nimodipin) - III. generace vysoká afinita k bunec. membránám
- pomalý nástup úcinku,
dlouhý - efekt, antiaterogenní
pusobení - (amlo-, barni-, laci-,
lercainidipin)
27BKK I. generace
- non-dihydropyridinové verapamil
-
diltiazem - dihydropyridinové nifedipin
- (pro nevýhodné farmakodyn. vlastnosti opušten)
28DILTIAZEM, VERAPAMIL - farmakokinetika
- absorpce z GIT 90 (nezávisle na jídle)
- biol. dosažitelnost variabilní first pass
effect - metabolizován v játrech CYP 3A4, inhibuje CYP3A4
- aktivní metabolit
- polocas úcinku krátký, nutná retadace
29DILTIAZEM, VERAPAMIL - KONTRAINDIKACE
- poruchy AV vedení, sick sinus sy
- srdecní selhání
- hypotenze, šok
- jaterní selhání
-NEŽÁDOUCÍ ÚCINKY
- palpitace, zrudnutí, závrate, hypotenze
- srdecní selhání
- AV blokády, bradykardie (v komb. v BB)
- zácpa (zejm. verapamil)
30Ovlivnení mortality a KV morbidity diltiazemem u
nemocných s dobrou a špatnou levou komorou
31BKK dihydropyridinové rady II. a III. generace
II. generace výhody proti I. generaci
vysoká vaskulární selektivita
delší doba úcinku
(felo-, isra-, niso-, nitre-, nilva-,
nimodipin) III. generace
výhody proti II. generaci
vysoká afinita k bunec. membr.
pomalý nástup úcinku,
dlouhý efekt (amlo-,
barni-, laci-, lercainidipin)
32ROZDÍLY VE FARMAKOKINET. VLASTNOSTECH
- rozdíly v rychlosti nástupu úcinku
- (aktivace regulacních mechanizmu)
- rozdíly v délce biologického polocasu
- (kolísání úcinku behem dne a pri vynechání
dávky)
33POROVNÁNÍ RYCHLOSTI DOSAŽENÍ MAXIM. PLAZMATICKÝCH
HLADIN BKK
6-12
6-12
1-2
1-2
1-2
1-2
1-2
0.2-0.6
1-2
2-4
1-2
nástup úcinku tmax (hod)
34VÝHODY POMALÉHO NÁSTUPU ÚCINKU BKK III. generace
- - velmi pomalý a stabilní pokles TK neaktivuje
regulacní mechanizmy - PREDNOSTI MINIMÁLNÍ STIMULACE SYSTÉMU
- 1) není omezena antihypertenzní odpoved
(vazokonstrikcí a retencí tekutin) - 2) neuplatní se proarytmický a tachykardický
efekt - 3) neobjevuje se metabolický efekt (vzestup
intracel. kalcia s aktivací apoptózy,
hyperlipidemický a hyperglykemizující efekt)
35POROVNÁNÍ PLAZMATICKÝCH POLOCASU BKK
35-50
7-16
9
8
15-20
1-4
6-19
3-6
5-12
20-25
4-9
polocas t1/2 (hod)
36VÝHODY DLOUHÉHO BIOL. POLOCASU
- - minimální kolísání antihypertenzního
- i antiischemického úcinku behem dne
- T/P index - pomer mezi minim. a maxim. úcinkem
- - požadavek FDA efekt "trough" optimálne
2/3 efektu "peak" - - amlodipin má T/P index 68,
- - lacidipin, felodipin ER, verapamil SR a
- nifedipin GITS mají index
mezi 37-66 - - dostatecný úcinek i pri vynechání dávky tj.
pri lékových prázdninách
37Odlišnosti dihydropyridinových BKK
- nemají negativne chronotropní efekt
- nemají negativne dromotropní efekt
- nemají negativne inotropní efekt
- vetší vaskulární selektivita
- delší doba pusobení
- pozvolnejší nástup úcinku
- neinhibují CYP3A4
38VÝHODNÉ FARMAKOKINETICKÉ VLASTNOSTI AMLODIPINU
- vysoká biologická dostupnost 60-65
- (predvídatelný a stabilní úcinek)
- pomalý nástup úcinku - tmax 6-12 hod - vysoká
lipofilita s prunikem do lipidové dvojvrstvy - (nedochází k aktivaci regul. mechanizmu)
- velmi dlouhý biologický polocas 35-50 hod
- (minimální kolísání úcinku pri vynechání
dávky) - možno užít i v gravidite a srd. selhání
39PREVENT velké KV príhody a revaskul.
30.0
25.0
placebo
31
20.0
P.01
15.0
Príhody / výkony dohromady ()
amlodipin
10.0
5.0
0.0
0
6
12
18
24
30
36
mesíce sledování
Pitt et al. Circulation. 2000.
40Kontraindikace a NÚ BKK
- Non-dihydropyridonové BKK
- NÚ bradykardie, poruchy vedení vzruchu, snížení
kontraktility, hypotenze, zácpy - KI srdecní selhání, prevodní poruchy, hypotenze
- Dihydropyridinové BKK
- NÚ casté jsou perimaleol. edémy, vzácnejší
hypotenze, refl. tachykardie - KI jen hypotenze
41DIURETIKAV LÉCBE HYPERTENZE
42DIURETIKA
- komplexní úcinek u hypertenze natriuretický a
diuretický efekt (snížení objemu cirkulující
tekutiny) a snížení hladiny natria (vazodilatace) - diuretika u hypertenze významne snižují výskyt
mozkových a koronárních príhod, snižují výskyt
srdecního selhání a snižují mortalitu nemocných - v lécbe hypertenze jsou výhodná zejm. thiazidová
diuretika (zejm. v komb. s kalium šetrícími
diuretiky), nevhodná jsou klicková diuretika - základní skupinou zejména do kombinací
- podávána u hypertenze v malých dávkách
- méne vhodná u diabetiku a renální insuf.
- díky aktivaci syst. RAA je výhodná komb. s ACE-I
ci sartany
43INHIBITORY ACE A BLOKÁTORY REC. AT1V LÉCBE
HYPERTENZE
44- Farmakodynamický efekt blokády osy RAA v rámci
lécby hypertenze - pokles periferní cévní rezistence
- - snížení uvolnování ALDOSTERONU a ADH
- potlacení žízne (snížení retence Na a H20)
- snížení uvolnování NORADRENALINU
- úprava endoteliální dysfunkce
- - specifická dilatace vas efferens (snížení
intraglomerul. tlaku, pokles GF)
45Výhody inhibice RAA v lécbe hypertenze
- príznivý dopad na prognózu
- nejsou negativní metabolické úcinky, neovlivnují
glycidový a lipidový metabolismus - zpomalení progresi diabetické nefropatie
- kardioprotektivní vliv-brání vzniku srdecní
dilatace a snižují výrazne mortalitu u
chronického srdecního selhání (ACE-I) i nemocných
po IM ci iktu - brání ztrátám draslíku pri diuretické terapii
- kombinace s jinými antihypertenzivy, ne navzájem
46?-BLOKÁTORYV LÉCBE HYPERTENZE
47MECHANIZMUS ÚCINKU ?-BLOKÁTORU V LÉCBE HYPERTENZE
- prímý antihypertenzní efekt
- a) snížení výdeje reninu
- b) centrální efekt (snížení sympatikotonie)
- c) potlacení hyperkinetické cirkulace
48?-blokátory v lécbe hypertenze
- doložen pokles
- celkové i kardiovaskulární mortality
- kardiovaskulární morbidity
- - infarktu myokardu
- - srdecního selhání
- - CMP
49INDIKACE ?-BLOKÁTORUV LÉCBE HYPERTENZE
- soucasná ICHS
- mladší nemocní s hyperkinetickou cirkulací
- v tehotenství (pouze kardioselektivní BB)
- pri soucasném srdecním selhání (zejm.
karvedilol) -
- méne vhodná u diabetiku
50ANTIHYPERTENZIVA 2. tr.
- periferní ?- blokátory
- centrálne pusobící látky agonisté
alfa2-receptoru agonisté imidazolinových
rec. - prímé vazodilatátory
51?-adrenergní systém
- presynaptické receptory ?2
- v arteriolách i v CNS tlumí
- výdej noradrenalinu
- postsynaptické receptory ?1
- - v CNS - refl. tachykardie po ?TK
- - v arteriolách - vazokonstrikce
- serotoninové receptory v CNS
- - ? sympatikotonie, ? tachykardii
- imidazolinové I1 rec. v CNS
- - ? sympatikotonie
?2
?1
52Blokátory ?-adrenergních recept.
- doxazosin, prazosin ?1-blokátor (? TK BHP)
- moxo-, rilmenidin ?-blok. v arteriol. (vazodil.)
- stimul. I1 rec. v CNS (? sympatikotonie)
- urapidil ?1-blok. v periferii (vazodilatace)
- blok. serotonin. rec. v CNS (? sympatikotonie)
- karvedilol ?1?1,2 - blokátor (? TK srd.
selhání)
53Optimální kombinace antihypertenziv
54Racionální a neracionální kombinace
- Volíme komb. léku s odlišným mechanizmem
úcinku - - ?-blok. diuretika, BKK, ev. ACE-I,
sartany - - diuretika ?-blok., ACE-I, sartany, BKK
- - BKK ?-blok., diuretika, ACE-I, sartany
- - ACE-I, sartany diuretika, BKK, ev.
?-blok., - - nekombinujeme ACE-I se sartany
55Kombinace antihypertenziv u pridružených chorob
- ICHS ?-blok. BKK ACE-I
- SRD. SELHÁNÍ ?-blok. (?,?)ACE-Idiuretika
- DIABETES sartany ci ACE-I, ev. BKK
- ICHDK ACE-I, sartany ci BKK, ne ?-blok.
- NEFROPATIE sartany ci ACE-I spolu s BKK
- GRAVIDITA metyldopa, ?-blok., hydralazin
- BKK?, ne ACE-I !!!
- HYPERTR. PROSTATY ?-blok..
56IMUNOSUPRESIVA
57Imunosuprese
- cíl
- omezení nežádoucí imunitní aktivity, tj.
selektivní potlacení aktivace T a B lymfocytu - zachování nespecifických prvku imunity, tj.
funkce polymorfonukl. a monocytu/makrofágu - indikace
- dosažení prijetí štepu a zachování rezistence
proti infekci a nádorovému bujení - snížení aktivity nemocí na imonoalteracním
podklade
58Imunosuprese
- zpravidla užití v kombinaci
- látky s komplexním protizánetlivým efektem -
kortikoidy - látky s antimetabol. ef. mykofenolát,
azatioprim - látky inhibující prenos aktivacního signálu v
T-lymfocytu - cyklosporin A, takrolimus,
rapamycin - alkylacní látky - cyklofosfamid
- antilymfocytární protilátky
59Glukokortikoidy
- protizánetlivý efekt potlacení funkce
T-lymfocytu i mono/makrofágu, snížení produkce
zánetlivých cytokinu, snížení propustnosti
kapilár, potlacení fibroprodukce, - metabolický efekt
- - snížení vychytávání a utlilizace glukózy v
tkáních, zvýšení glukoneogeneze - hyperglykemie - zvýšený katabolizmus bílkovin
- redistribuce tukových zásob
- regulacní efekt snížení produkce glukokortikoidu
60Mykofenolát, azatioprin
- blokáda metabolizmu purinu potrebných pro syntézu
DNA - úcinne inhibují proliferaci lymfocytu
- myelotoxicita, zažívací potíže
- trend k prechodu na úcinnejší mykofenolát
61Cyklosporin A
- inhibice prenosu signálu z aktivacního receptoru
T-lymfocytu do jádra blokáda syntézy
zánetlivých cytokinu a sekundárne i blokáda
aktivace cytotox. T-lymfocytu - cyklický peptid, velmi úcinné imunosupresivum
- znacná nefrotoxicita, vazokonstrikce
Takrolimus, rapamycin
- obdobný mechanizmus úcinku na aktivaci T-lymf.
- velmi úcinná imunosuprese
- lepší tolerance, rapamycin není nefrotoxický
62Cyklofosfamid
- mechanizmus úcinku alkylace DNA (zlomy a
spojování vláken DNA) - fázove nespecifické cytostatikum (efekt na celý
bunecný cyklus) - prolécivo, aktivace v játrech, dobrá resorbce
z GIT, metabolity vylucovány ledvinami - NÚ imunosuprese, zvracení, abakteriální cystitidy
63SPECIFIKA FARMAKOTERAPIE U ONEMOCNENÍ LEDVIN
64Renální exkrece léku a jejich metabolitu
- glomerulární filtrace
- tubulární sekrece
- difuze renálním tubulem
65Exkrece glomerulární filtrací
- filtrovány molekuly (léky) do mol.váhy 20 000
- hydrofilní léky jsou zpravidla volne filtrovány
- lipofilní jsou vázány na albumin a je filtrována
jen volná frakce (cca 2) - asi 20 plasmy (léku) filtrováno v glomerulu
66Tubulární sekrece a pasivní difuze
- 80 plasmy (léku) prochází peritubul. kapilárami
- v prox. tubulu transportní systémy vylucují
cizorodé látky (xenobiotika) do moci - sekrece je nejefektivnejším systémem clearence
léku - lipofilní molekuly mohou volne precházet stenou
tubulu zpet do plasmy (difuze) - hydrofilní molekuly (ionizované) nedifundují
- zmeny pH významne ovlivnují ionizaci a tím i
exkreci léku (kyseliny vylucovány pri alkalizaci
a naopak)
67Dávkování léku u selhání ledvin
- léky pro akutní i chronickou lécbu
- první dávka (nasycovací) bez redukce
- opakované dávky redukovat
- údaje o redukci dávek
- souhrn (SPC), príbalový leták, AISLP, speciální
publikace - monitorace sérové hladiny léku u léku s úzkým
terap. oknem a pouze s renálním vylucováním - standardne u digoxinu, aminoglykosidu, vankomycinu
68Dávkování bežných léku u selhání ledvin
- antihypertenzíva
- bez redukce BKK, inhib. rec. AT1, lipofilní BB
(metopr.), furosemid - mírná redukce inhib. ACE (na polovinu dávky)
- redukce podle GF hydrofilní BB (atenolol,
bisoprolol) - statiny bez redukce dávky
- inzulín prodloužení biologického polocasu, vyšší
úcinnost - opioidní analgetika prodl. biolog. polocasu
(tramadol !) - nesteroidní antirevmatika ruzné podle molekuly
- kortikoidy bez redukce dávky
- digoxin
- redukce dle GFR, u selhání ledvin až 0,125 mg 2x
týdne - zvažovat indikaci a monitorovat sérovou hladinu
69Dávkování antibiotik u selhání ledvin
- komb. penicilinová s inhib laktamázy (Augmentin,
Unasyn) - prodloužení dávk. intervalu na dvolnásobek
- cefalosporiny, chinolony
- prodloužení dávk. intervalu na dvojnásobek
- makrolidy - bez redukce
- kotrimoxazol - redukce dávky na polovinu.
- aminoglykosidy
- významná redukce dávek dle tabulek, vždy monit.
hladiny - vankomycin
- významná redukce dávek dle tabulek
- dávkovací interval až 7 dnu
- vždy monitorovat sérové hladiny
70Lécba diuretiky u selhání ledvin
- pokles GF není indikací k diuretické lécbe
- thiazidová diuretika samost. neúcinné pri GFR lt
0,5 ml/s - - kombinovat s klickovými diuretiky možno pri
jakékoliv GFR - klicková diuretika - ekvipotentní dávka exp.
narustá s poklesem GFR - indikace k lécbe diuretiky
- otoky pri retenci tekutin
- srdecní selhání s retencí tekutin
- hyperkalémie
- antihypertenzní lécba
71Závažné nežádoucí úcinky léku u selh. ledvin
- hyperkalémie
- ACE-I, inhib. AT1, spironolakton, amilorid, KCl
- pokles glomerulární filtrace
- ACE-I, inhib. AT1, furosemid, nesteroidní
antirevmatika - Cave pri poruchách prokrvení ledvin na pokles
TK!!!
72Nefrotoxicita léku pri selhání ledvin
- riziko je vyšší než u bežné populace
- pri soucasné hypoperfúzi ledvin
- pri kumulaci rizikových léku s antirevmatiky
- ve vyšším veku
- dusledky jsou závažnejší - možnost
ireverzibilního poškození - podání potenciálne nefrotoxického léku
- po dukladném zvážení indikace
- po vysazení dalších rizikových léku
- po predchozím zavodnení
- následne kontrola renálních funkcí
73Nefrotoxicita léku - rizikové látky
- Rtg kontrastní látky
- aminoglykosidová antibiotika
- nekterá další antibiotika (kotrimoxazol,
cefalosporiny, -
vankomycin) - nesteroidní antirevmatika (významná ren.
vazokonstrikce -
pri inhibici synt. prostanoidu) - inhib. ACE a inhib. AT1 snížení GF, mírné
zhoršení ren. funkcí, nicméne nefroprotektivní
pusobení
74Léky kontraindikované u selhání ledvin
- perorální antidiabetika
- metformin absolutne kontraindikovaný
- deriváty sulfonylurey (vetšina)
- nitrofurantoin
- antag. aldosteron. receptoru (spironolakton,
-
eplerenon)
75Nejcastejší chyby ve farmakoterapii u selhání
ledvin
- selhání ledvin není diagnostikováno
- nasazení rizikové kombinace léku bez kontroly
- podcenení negativních dusledku antirevmatik
- podcenení významu dehydratace
- zbytecná indikace klickových diuretik
76DEKUJI ZA POZORNOST