Syst

1
Systémové programové vybavení

• Operacní systém je programové vybavení (souhrn
  programu) pro efektivní využívání prostredku
  výpocetního systému.
• Prostredky - pamet, procesor, periferní zarízení
  a soubory (programy a data).
• Krome toho OS zajištuje komunikaci uživatele s
  výpocetním systémem.
• OS zásadne ovlivnuje prostredí uživatele (jaké
  programové vybavení je pro daný systém k
  dispozici a v jaké kvalite).
• Napr. - pocítace pripojeny na sít, pracují
  standardne jako klienti v prostredí sítového
  operacního systému Novell NetWare
• Od techto základních podmínek se dále odvíjí
  ostatní používané programové vybavení. Krome
  tohoto prostredí jsou k dispozici i další
  pocítacové systémy (napríklad pracovní stanice
  HP, AS/400, RS/6000 a další, které pracují s
  jiným systémovým programovým vybavením

2

• Operacní systémy
• jednouživatelské, jednoúlohové - MS DOS (výjimka
  pro PRINT)
• jednouživatelské, víceúlohové - MS Windows
• víceživatelské, víceúlohové - Unixy (Linux)

3
Operacní systém MS-DOS

• MS-DOS (MicroSoft Disk Operating System)
  vychází z možností procesoru Intel 8086
• MS-DOS byl puvodne vybrán jako náhradní rešení
  pro novou radu 16bitových pocítacu IBM PC. Když
  IBM hledala pro tyto pocítace operacní systém,
  mela zájem o systém CP/M 86 od firmy Digital
  Research, která byla v této oblasti vedoucí
  firmou (CP/M byl dominantní systém pro 8bitové
  pocítace). Nedošlo však k dohode, takže IBM
  zvolila náhradní rešení. Použila systém MS-DOS
  tehdy neznámé firmy Microsoft s tím, že pozdeji
  vyvine systém vlastní.MS-DOS byl puvodne také
  velmi podobný CP/M a teprve pozdeji byl cástecne
  ovlivnen systémem Unix. V té dobe se stal tak
  rozšíreným a populárním, že už nebylo prakticky
  možné jej nahradit címkoliv jiným. Prestože
  existovaly i jiné a relativne kvalitnejší systémy
  podobné koncepce (napríklad DR DOS), MS-DOS se
  udržel a je používán dodnes pro použití na
  moderních a výkonných osobních pocítacích
  koncepcne zastaralý. Presto je jeho oblíbenost
  stále pomerne velká, k cemuž prispívá zejména
  relativne konzervativní prístup rady uživatelu
  (pro obrovské množství aplikací). Pro radu
  pocítacových sestav a aplikací je spolu s Windows
  3.11 stále velmi dobre využitelný.

4

• Orientace firem IBM a Microsoft na systém typu
  MS-DOS se ve své dobe ukázala jako velmi výhodné
  rešení. Napríklad graficky orientovaný systém
  firmy Apple (vcetne dalších predchozích pokusu)
  nemel z rady duvodu (technické možnosti,
  požadavky uživatelu, ...) nadeji na úspech..
• Puvodní verze 1.x z roku 1980 systému byla silne
  ovlivnena CP/M. V roce 1982 následovala verze
  2.x, která podporovala pevný disk, oboustranné
  diskety a obsahovala zmeny, které byly motivovány
  systémem Unix (napríklad stromová struktura
  adresáru, presmerování vstupu a výstupu,
  instalovatelné ovladace zarízení) a dovolovala
  tisk "na pozadí" pomocí príkazu Print.Verze 3.x
  z roku 1984 zavedla podporu disket 1.2 MB a
  pozdeji i 1.44 MB, podporu práce pocítace ve
  funkci pracovní stanice v LAN a možnost delení
  pevného disku na logické disky do kapacity 32
  MB.Verze 4.x umožnila vytváret logické disky
  bez omezení velikostí 32 MB.Verze 5.x (1991) se
  snažila rešit všechna omezení systému, takže
  obsahovala zlepšenou správu pameti, vyšší
  zabezpecení souboru, vylepšený editor, on-line
  help i ponekud lepší Shell. 6.x (1993) -
  soucasná verze (nepocítáme-li DOS v rámci Windows
  95). Tento systém reagoval na rostoucí konkurenci
  jiných systému zejména zlepšenou správou pameti,
  možností automatické optimalizace pametového
  prostoru.

5
Koncepce a struktura systémuMS-DOS má
hierarchickou strukturu Obr. 3.1 Struktura
operacního systému MS-DOS
6

• ROM (FLASH) BIOS podprogramy uložené napevno
  v pameti ROM nebo FLASH (soucást základní desky
  PC). Úcelem BIOSu je prekrýt prípadné rozdíly v
  technickém vybavení pocítacu PC (ruzní výrobci
  komponent) a poskytnout standardní rozhraní pro
  vlastní operacní systém.
• BIOS PC - inicializacní program a  služby
  BIOSu.
• Inicializacní program se skládá z technických
  testu a technického zavadece. Nejprve je prováden
  diagnostický test technického vybavení (POST -
  Power on Self Test), kdy je prováden test
  operacní pameti, inicializace podpurných obvodu
  a standardních periferních zarízení. Dále je v
  pameti budována tabulka s adresami implicitních
  obslužných programu, které budou využívány pro
  ovládání pocítace (tabulka prerušovacích
  vektoru). Ta je doplnena (opravena) o rozširující
  moduly, které se mohou nalézat na nekterých
  adaptérech v jejich ROM pameti (napr. soucasné
  videokarty). Dále je hledán systémový disk
• Služby systému BIOS jsou realizovány formou
  podprogramu, které využívá pro svoji cinnost
  zejména systém. Nekteré služby dovolují použít
  dále celé rady funkcí. Jako príklad lze uvést
  napr. službu pro ovládání klávesnice (16H), která
  poskytuje nekolik funkcí (prectení znaku, test
  prítomnosti znaku, zjištení stavu prerazovacích
  kláves, ...).
• Soucástí BIOSu program pro práci s CMOS pametí
  Setup - pro ruzné výrobce.

7
Systémový disk

• Práce s výpocetním systémem zacíná cinností
  operacního systému (nahrání operacního systému do
  pameti a jeho aktivace) (zavadec BIOSu a
  programové vybavení na systémovém disku.)
• Systémový disk (MS-DOS) musí obsahovat zavádecí
  program a tri základní systémové soubory
  (IO.SYS, MSDOS.SYS a COMMAND.COM). Zavádecí
  program je uložen na pocátku disku v tzv. boot
  sektoru (u diskety stopa 0, povrch 0, sektor 1,
  na pevném disku potom první sektor oblasti DOS).
  Jak bylo uvedeno výše, je nahrán a aktivován
  prostrednictvím technického zavadece ROM BIOSu.
• Zavádecí program potom nahrává do pameti další
  komponenty systému, konkrétne soubory IO.SYS a
  MSDOS.SYS, které zde zustávají trvale. Tyto
  soubory musí být na systémovém disku umísteny
  fyzicky jako první. Soubor COMMAND.COM je brán
  již jako bežný soubor, takže není nijak speciálne
  ukládán.
• FORMAT s parametrem /S (FORMAT A /S provede
  formátování diskety v jednotce A se soucasným
  uložením systému) nebo príkaz SYS (SYS A
  vytvorí systémovou disketu z diskety vložené do
  jednotky A

8

• Soubor IO.SYS je programovým rozšírením ROM
  BIOSu. Zajištuje obsluhu dalších prídavných
  zarízení, která jsou doplnena do sestavy PC
  (práce se souborem CONFIG.SYS - obslužné programy
  pro tato zarízení nahraje do pameti jako svoje
  rozšírení). Je trvale umísten v operacní pameti
  pocítace.
• MSDOS.SYS tvorí základ systému MS DOS. Bývá
  oznacován jako jádro operacního systému. Je
  trvale prítomen v operacní pameti. Využívá nižší
  složky (IO.SYS) a poskytuje služby vyšším složkám
  systému (príkazový procesor, služební programy,
  ostatní programové vybavení). Pracuje na logické
  úrovni (tj. práce se soubory, adresári,
  zarízeními, ...).
• MSDOS.SYS zabezpecuje správu prostredku pocítace,
  tj. správu procesu, správu V/V zarízení, správu
  pameti a správu souboru.
• MS-DOS má jednotnou interpretaci všech V/V
  zarízení (každé V/V zarízení je interpretováno
  jako speciální soubor s vlastním jménem). Pro
  ovládání standardních zarízení V/V je MS DOS
  vybaven sadou rezidentních ovladacu (stále
  prítomny v pameti). Ostatní ovladace lze
  instalovat pri zavádení systému (viz CONFIG.SYS).
• Vstupní a výstupní zarízení jsou rozlišována na
  znaková (nesouborove orientovaná) a bloková
  (souborove orientovaná).

9

• Znaková zarízení pracují sekvencne s jedním
  znakem (tiskárna, klávesnice). Pracuje se s nimi
  pomocí speciálních jmen, která lze v rade
  prípadu používat místo jmen souboru
• CON - standardní v/v zarízení (vstup -
  klávesnice, výstup - obrazovka),
• COM1 - první port sériového rozhraní,
• COM2 - druhý port sériového rozhraní,
• PRN (LPT1) - první paralelní port (tiskárna),
• LPT2 - druhý paralelní port,
• NUL - prázdné (neexistující) zarízení V/V
  (využíváno pro simulaci V/V).
• Napríklad povel COPY DOPIS.TXT PRN provede
  vytištení souboru dopis.txt na tiskárne (presneji
  receno bude zkopírován na zarízení PRN).

10

• Bloková zarízení - jednotky (drives). Predstavují
  jak fyzická, tak logická zarízení (pevné disky,
  disketové jednotky, logický disk, sítová
  jednotka...). Dovolují prímý prístup k datum.
  Jsou oznacována A až Z. jednotky A a B
  oznacují vždy disketové jednotky, diskové
  jednotky se pak oznacují od C dále, pricemž
  prednost mají fyzické disky, teprve pak následují
  disky logické.
• Správa pameti
• MS DOS dovoluje adresovat 1 MB pameti, (procesor
  8086) 20bitová adresa. Je možné použít maximálne
  šestnáctkové císlo FFFFF, což dovoluje adresovat
  práve 1 MB pameti. Tento rozsah je delen do dvou
  cástí, které jsou reprezentovány intervaly
  lt00000H, 9FFFFHgt a ltA0000H, FFFFFHgt. První oblast
  predstavuje tzv. konvencní pamet o rozsahu 640 kB
  urcenou pro uložení základních komponent
  operacního systému (vcetne datových oblastí) a
  vlastní programy a data. Druhá oblast predstavuje
  tzv. rezervovanou pamet s rozsahem 384 kB. (BIOS
  a technické prostredky pocítace, jako je
  videopamet, sítová karta, atd. Cást této pameti
  muže být volná (nevyužitá)).
• Zlepšení správy pameti se ruznými zpusoby snaží
  rešit novejší verze MS-DOSu, ale základní omezení
  rozsahem 1 MB základního adresového prostoru
  platí stále. Pro orientacní srovnání je
  v následující tabulce uveden maximální základní
  adresovací prostor procesoru Intel x86, který
  vychází ze šírky adresní sbernice.

11

• proc. x86 adr.sbernice b max. císlo (hex.)
  max. císlo (dek.) Adr. prostor MB,GB
• 8086 20 b FFFFF
  1.048.575 1 MB
• 80286 24 b FFFFFF
  16.777.215 16 MB
• 80386, 32 b FFFFFFFF 4.294.967.295
  4 GB
• Operacní systém MS-DOS tedy obsluhuje adresní
  prostor 1 MB. Dnešní PC mají pamet daleko vetší.
  Oblast pameti nad 1 MB je možné využít
  prostrednictvím zvláštních ovladacu DOSu verze
  5.0 a vyšších.

12
(No Transcript)
13
(No Transcript)
14

• oblast rezervované pameti casto obsahuje volné
  cásti, do nichž není adresována žádná fyzická
  pamet. Toho je možné využít pro následné
  efektivnejší hospodarení s pametí (viz. dále).
• Expanded pamet (EMS - Expanded Memory
  Specification)
• Lotus, Intel a Microsoft spolecne vytvorily
  technické a programové rešení, které dovoluje
  použití pameti o rozsahu nad 1 MB. Toto rešení se
  nazývá LIM EMS. Podstatou technického rešení je
  speciální pametová deska (karta), která se umístí
  do rozširujících konektoru (slotu) na boardu
  pocítace. Pro její ovládání je k dispozici
  programové vybavení, které zajistí prístup do
  této pameti.
• Nekteré programy mohou ale dodnes vyžadovat
  použití pameti EMS, i když ji soucasný pocítac
  nemá k dispozici. Zde se využívá ovladac
  EMM386.EXE. Ovladac EMM386.EXE krome jiného
  dovede simulovat expanded pamet v rámci dnes
  bežne používaného druhu pameti, tzv. extended
  pameti (viz dále). Pamet extended i expanded se
  využívá k ukládání dat.

15

• Extended pamet (XMS - Extended Memory
  Specification)
• Jedná se technologicky o standardní druh pameti
  (SIMM moduly). Technicky se tedy neliší od
  základní (konvencní) RAM.
• Podmínkou využití extended pameti v DOSu je
  minimálne MS-DOS verze 5.0 spolu s instalací
  ovladace HIMEM.SYS. Bez použití tohoto ovladace
  není možné extended pamet používat. Pozor - pro
  práci v MS Windows je také bezpodmínecne nutné
  mít instalován ovladac HIMEM.SYS. Zprístupnení
  extended pameti provedeme povelem
  DEVICEC\DOS\HIMEM.SYS, který je soucástí
  souboru CONFIG.SYS
• HMA (High Memory Area) - oblast vysoké pameti
• Termínem HMA je oznacováno prvních 64 kB pameti
  nad 1 MB. Od DOSu verze 5.0 je možné do této
  oblasti presunout cást DOSu z RAM (cca 40 kB),
  takže v konvencní RAM zustane pouze jeho menší
  cást o velikosti 13 kB. Tím se samozrejme docílí
  výrazné úspory kapacity základní pameti.
  Presunutí jádra DOSu do HMA se provede príkazem
  DOSHIGH, který je v souboru CONFIG.SYS. Pred
  tímto povelem musí pochopitelne predcházet
  instalace ovladace extended pameti HIMEM.SYS .

16

• Horní pamet (UMA - Upper Memory Area)
• Vzhledem k tomu, že oblast rezervované pameti
  obsahuje volné cásti, do nichž není standardne
  provádena žádná adresace, je toho od DOSu 5.0
  možno využít pro ukládání ovladacu a rezidentních
  programu. Tím je možné docílit další úspory
  konvencní pameti (ovladace a rezidentní programy
  by jinak musely být v konvencní RAM). Oblast
  pameti 640 kB až 1 MB se nazývá UMA (Upper Memory
  Area) a jednotlivé její cásti (bloky) potom UMB
  (Upper Memory Blocks).
• Aby bylo možné používat tento mechanismus práce s
  UMA, je nutná instalace ovladace EMM386.EXE a
  použití povelu DOSUMB (soubor CONFIG.SYS).
  Druhou nezbytnou podmínkou je pocítac 386 a
  vyšší.
• Vetšinou se užívá povel DOSHIGH,UMB, což
  znamená, že jádro DOSu bude umísteno ve vysoké
  pameti (HMA) a budou využívány bloky horní pameti
  (UMB).
• Poznámky
• Je treba si uvedomit dvojí funkci ovladace
  EMM386.EXE. Ten jednak dovede simulovat expanded
  pamet v pameti extended a jednak dovoluje využití
  bloku horní pameti. Pokud nechceme, aby byla v
  cinnosti simulace expanded pameti, zadáme
  spuštení EMM386.EXE s parametrem NOEMS.
• DEVICEC\DOS\EMM386.EXE NOEMS

17

• pomocí prostredku správy pameti lze uvolnit
  znacnou cást konvencní pameti presunutím ovladacu
  a rezidentních programu.
• Správa souboru v MS-DOS (systém ovládání
  souboru)
• Soubor (File) je skupina logicky k sobe patrících
  bytu, která je uložena na disku.(program,dopis,
  obrázek, databáze, tabulka, ...). Soubor je urcen
  jménem a rozšírením (extenzí). Pokud je extenze
  uvedena, je oddelena od jména znakem tecka.
  V oznacení souboru nejsou rozlišována velká a
  malá písmena. Je zde možné použít krome písmen a
  císlic i nekteré další znaky, ale to muže v rade
  prípadu pusobit problémy (stejne tak jako použití
  ceštiny).
• Soubor je znacen ve tvaru XXXXXXXX.XXX, kde první
  cást je jméno (name), které muže mít délku 1 až 8
  znaku. Druhá cást je rozšírení (extension, typ,
  prípona), extenze je nepovinná (délka 0 až 3
  znaky), ale muže reprezentovat velmi duležitou
  informaci popisující urcení souboru. Nekteré
  prípony jsou vyhrazeny prímo DOSu, jiné dalšímu
  programovému vybavení. MS-DOS obsluhuje
  standardním zpusobem zejména extenze

18

• .COM - spustitelný program
• .EXE - spustitelný program
• .BAT - príkazový soubor (textový)
• Pri oznacování souboru lze v rade prípadu použít
  tzv. nahrazovací znaky, které dovolují hromadné
  oznacení souboru a skupin souboru. Znak ?
  predstavuje jeden libovolný znak, který se
  vyskytuje na míste daném jeho výskytem (napr.
  soubory dopis1.txt, dopis2.txt a dopis3.txt lze
  najednou oznacit dopis?.txt). Znak
  predstavuje libovolný (i nulový) pocet
  jakýchkoliv znaku ve zbytku jména nebo prípony
  (napríklad oznacení .COM znamená všechny soubory
  s príponou .COM). Tyto znaky lze použít i
  následovne . nebo D.TXT.
• Adresár
• MS-DOS podporuje vytvárení víceúrovnových
  adresárových struktur. Adresár (Directory) nebo
  podadresár (Subdirectory) je prostor na disku,
  který muže obsahovat soubory, prípadne další
  podadresáre. Adresáre tvorí na disku
  hierarchickou strukturu.
• Adresár je urcen jménem a príponou podle stejných
  pravidel, jako je tomu u souboru. Ve vetšine
  prípadu se ale prípona nepoužívá.

19

• Na disku je vždy alespon jeden tzv. hlavní
  adresár (korenový adresár - Root). Tento adresár
  je oznacen znakem zpetné lomítko "\".
• Clenení disku na podadresáre je krome
  prehlednosti výhodné i proto, že kapacita
  hlavního adresáre je omezená (omezený pocet
  položek hlavního adresáre), takže teoreticky muže
  dojít k "zaplnení" disku ješte dríve, než se
  vycerpá volné místo na disku (velké množství
  relativne malých souboru). Naopak kapacita
  ostatních adresáru je omezena pouze celkovou
  kapacitou disku.
• V ruzných adresárích mohou ležet podadresáre nebo
  soubory shodného jména i typu (které mohou mít
  shodný nebo naopak zcela odlišný obsah).
• Soubor je jednoznacne urcen jménem zarízení,
  posloupností (cestou) adresáru vedoucích do
  adresáre, kde je daný soubor uložen, a nakonec
  jménem souboru. V tomto prípade mluvíme o tzv.
  úplné specifikaci souboru.
• Cesta (Path) je tedy urcení konkrétního adresáre
  v hierarchické strukture adresáru. První znak
  lomítko "\" znamená hlavní adresár, jinde je
  tento znak použit pro oddelení jmen jednotlivých
  podadresáru.
• Adresár, který bude automaticky použit v prípade
  hledání souboru nebo podadresáre, se nazývá
  aktuální adresár (bežný adresár, Current
  Directory). K tomuto adresári není treba zadávat
  cestu (v aktuálním adresári se predpokládá
  cinnost povelu DOSu, pokud není specifikováno
  jinak).

20

• Príkazový procesor
• Príkazový procesor (v DOSu standardne
  COMMAND.COM) zajištuje komunikaci operacního
  (resp. celého výpocetního) systému s uživatelem.
  To obecne znamená obsluhu tzv. príkazového rádku,
  prostrednictvím nehož uživatel zadává povely
  (príkazy). Základní funkcí príkazového procesoru
  je ctení povelu z príkazového rádku, jejich
  následné vyhodnocení a provádení. Krome toho dále
  zajištuje automatické provádení tzv. príkazových
  souboru a také základní obsluhu chyb (standardní
  chybová hlášení). Príkazový procesor rozlišuje
  dva druhy povelu, a to povely interní a externí.
• Interní príkazy jsou prímo soucástí príkazového
  procesoru. To znamená, že pokud je aktivní
  príkazový procesor, jsou tyto príkazy neustále k
  dispozici (systém je muže kdykoliv ihned
  provést). Jedná se napríklad o povely CD, DIR,
  CLS, TYPE, atd
• Externí príkazy - spustitelné nebo povelové
  soubory, které jsou uloženy na disku. Spustitelné
  soubory (programy) mohou mít príponu .COM nebo
  .EXE, povelové soubory pak príponu .BAT. Uživatel
  tedy specifikuje jméno povelu (prípadne
  parametry) a povel odešle klávesou Enter.
  Príkazový procesor nejprve zjistí, že se nejedná
  o interní povel. Potom se snaží dle urcitých
  pravidel vyhledat na disku soubor zadaného jména
  s príslušnou príponou (.COM, .EXE nebo .BAT)
  a spustit jej. Pokud takový soubor nenalezne,
  podá hlášení, že byl zadán chybný príkaz (Bad
  command). V prípade nalezení príslušného souboru,
  je soubor bud postupne prováden (povelový soubor)
  nebo je jednotlivý program nahrán do pameti a
  spušten. Po ukoncení jeho cinnosti je rízení
  predáno zpet príkazovému procesoru.

21

• prohledáván je standardne aktuální adresár, pokud
  není uvedena cesta prímo v povelu, nebo nejsou
  urceny další adresáre k prohledávání formou
  nastavení systémové promenné PATH. Nejprve je
  hledán soubor zadaného jména s príponou .COM,
  teprve potom s príponou .EXE a nakonec .BAT.
• Výsledkem delení povelu na interní a externí je
  predevším to, že systém považuje každý název
  souboru, který není interním povelem, za externí
  povel. To znamená, že lze jednoduše doplnovat
  repertoár príkazu o další spustitelné programy
  a príkazové soubory dle požadavku uživatele.
  Naopak je možné nepoužívané programy (vcetne
  vlastních externích povelu DOSu) smazat.
• COMMAND.COM -3 základní cásti (nekteré jsou
  prítomny v pameti docasne). Základem je tzv.
  rezidentní cást, která je neustále soucástí
  systému obsaženého v pameti. Obsahuje zejména
  rutiny pro obsluhu chyb. Velmi duležitá je také
  její funkce, kdy kontroluje prítomnost další
  cásti COMMAND.COM, "vlastního príkazového
  procesoru" v operacní pameti. Pokud se tato cást
  príkazového procesoru v pameti nenalézá, je v
  prípade potreby znovu v pameti obnovena
  (nahrána), a to dle specifikace uložení v
  systémové promenné COMSPEC.
• Druhou cástí je "vlastní príkazový procesor".
  Jedná se o cást COMMAND.COM, která zajištuje
  vyhodnocování povelu, provádení interních príkazu
  a spouštení externích príkazu. Tato cást muže být
  v pameti prepsána spušteným programem, protože
  pokud je aktivní urcitý program, neprobíhá
  komunikace uživatele s príkazovým procesorem, ale
  uživatel komunikuje prímo s príslušným programem.
  Teprve po ukoncení programu je treba, aby byl k
  dispozici opet vlastní príkazový procesor.

22

• Tretí je tzv. docasná cást COMMAND.COM, která je
  v pameti pouze docasne pri startu operacního
  systému. Jejím úkolem je zjistit prítomnost
  souboru AUTOEXEC.BAT a prípadne zajistit jeho
  provedení.
• Krome základního delení povelu na interní a
  externí, lze povely také delit na
• -- standardní príkazy (obecne použitelné),
• -- príkazy pro povelové (dávkové) soubory
  (použitelné pouze v dávkách),
• -- príkazy pro konfiguraci systému (použitelné
  pouze v rámci CONFIG.SYS) .
• príkazy dle použitelnosti ci nepoužitelnosti
  v pocítacové síti.
• Príkazový rádek (Command Line)
• Prostrednictvím príkazového rádku muže standardne
  uživatel komunikovat se systémem (v MS DOSu i v
  dalších systémech). Pro tuto úroven komunikace je
  charakteristické, že musí být použity povely tak,
  jak odpovídá jejich syntaxi (definici použití),
  tj. uživatel je musí znát. Dnes, kdy systém casto
  disponuje mnoha desítkami povelu, je to pro
  radového uživatele pomerne nepohodlné, i kdyby
  mel používat jen základní množinu príkazu.
• Proto je snahou tvurcu systémového programového
  vybavení tuto komunikaci co nejvíce zjednodušit.
  Z toho vyplývá orientace na ruzné nadstavby
  (NortonCommander.) a v soucasné dobe zejména na
  grafická uživatelská rozhraní (GUI -Graphics User
  Interface), která získávají stále vetší oblibu.

23

• Základní znalost práce se systémem
  prostrednictvím povelového rádku je pro radu
  uživatelu stále duležitá. Všechny již zminované
  programy (NC, ..., Windows 3.11) pracují jako
  nadstavba DOSu, což znamená, že je nejprve
  aktivován systém MS-DOS (vcetne prípadné
  modifikace systémového prostredí). Teprve potom
  je automaticky nebo volitelne možné použít
  príslušnou nadstavbu (Odlišná situace je v
  prípade Windows 9x, Windows NT, OS/2, atd.).
• Uživatel by nemel být v žádném prípade "závislý"
  na používané nadstavbe natolik, že pokud se
  dostane k pocítaci, kde není k dispozici "jeho"
  program (nebo omylem tento program opustí), aby
  zustal zcela bezradný, tj. že pocítac nebude umet
  ovládat (ani si zpet spustit svoji známou
  nadstavbu nebo si zjistit, jestli je na daném
  výpocetním systému vubec k dispozici).
• Povely systému MS-DOS
• Systém MS-DOS (i jiné obdobné systémy) disponuje
  velkým poctem povelu, které jsou dodávány v rámci
  instalace vlastního systému. Nekteré povely
  zajištují relativne casto používané funkce,
  naopak jiné povely vetšina bežných uživatelu
  vubec nezná. Nekteré povely mají jednoduchou
  syntaxi, jiné jsou velmi rozsáhlé programové
  celky, které s uživatelem komunikují
  prostrednictvím rady nabídek.

24
Syntaxe povelu je na následujícím schématu.
25

• DEBUG - testovací a ladící program,
• DEFRAG - odstranení fragmentace disku (6.0),
• DEL - mazání souboru (též ERASE)
• DELOLDOS - ruší starou verzi systému (6.0),
• DELTREE - ruší cást adresárového stromu (6.0),
• DIR - výpis položek adresáre,
• DISKCOMP - porovnání obsahu disket,
• DISKCOPY - kopírování obsahu celých disket,
• DOSKEY - podpora rozšíreného ovládání
  klávesnice (príkazovéh rádku),
• ECHO - zobrazení zprávy nebo stavu prepínace
  echo,
• EDIT - spouští systémový editor,
• EMM386 - ovládání podpory upper memory a
  emulace EMS v XMS,
• EXIT - ukoncení cinnosti vnoreného interpretu
  príkazu,
• FASTHELP - výpis seznamu povelu se strucnou
  nápovedou (na základe povelu FASTHELP byl
  vytvoren tento prehled (6.0)),

26

• FASTOPEN - zrychlení opakovaného otevírání
  souboru,
• FC - porovnání obsahu souboru a výpis rozdílu,
• FDISK - konfigurace pevného disku,
• FIND - vyhledávání textových retezcu,
• FOR - opakování operace dle zadané
  specifikace,
• FORMAT - formátování disku,
• GRAPHICS - podpora opisu obrazovky na tiskárnu
  v grafickém režimu,
• HELP - aktivuje systém nápovedy,
• INTERLNK - pripojení pocítace k jinému PC -
  serveru (6.0),
• INTERSVR - aktivuje pocítac pro prenos dat jako
  server (6.0),
• KEYB - aktivace ovladace klávesnice,
• LABEL - vytvárení nebo zmena náveští disku,
• LH - zavedení ovladace (programu) do horní
  pameti (též LOADHIGH),

27

• LOADFIX - zavedení programu nad adresu 64 KB
  (6.0),
• MD - vytvorení podadresáre (též MKDIR),
• MEM - informace o obsazení operacní pameti,
• MEMMAKER - optimalizace využití pameti
  (modifikace systémových souboru AUTOEXEC.BAT a
  CONFIG.SYS (6.0))
• MODE - nastavení parametru zarízení,
• MORE - filtrace výstupu po obrazovkách,
• MOVE - presun souboru a prejmenování adresáru
  (6.0),
• MSAV - systémový antivirový program (6.0),
• MSBACKUP - systémový zálohovací program (6.0),
• MSD - diagnostika pocítace (6.0),
• NLSFUNC - zavedení programové podpory pro
  obsluhu znakových tabulek,
• PATH - specifikace seznamu cest pro spouštení
  programu,
• POWER - zapnutí podpory šetrení baterií
  prenosného pocítace (6.0),
• PRINT - tisk souboru,

28

• PROMPT - zmena systémového promptu,
• QBASIC - spuštení interpretu QBASIC,
• RD - mazání adresáru (též RMDIR),
• REN - prejmenování souboru nebo adresáre (též
  RENAME),
• REPLACE - nahrazování souboru novými verzemi a
  doplnování souboru,
• SET - nastavení nebo zobrazení hodnot
  systémových promenných,
• SETVER - podpora práce s tabulkou císel verzí
  DOSu pro nekteré povely,
• SHARE - podpora sdílení souboru,
• SMARTDRV - ovládání vyrovnávací pameti pri
  diskových operacích (6.0),
• SORT - trídení dat (souboru),
• SUBST - simulace diskové jednotky nad
  adresárem,
• SYS - vytvárení systémového disku,
• TIME - zobrazení nebo nastavení systémového
  casu,
• TREE - výpis stromové struktury disku,

29

• TYPE - výpis obsahu souboru na obrazovku,
• UNDELETE - program pro obnovu smazaných souboru,
• UNFORMAT - obnova disku zniceného príkazem
  format,
• VER - zobrazení císla instalované verze DOSu,
• VERIFY - zapíná/vypíná overování zapsaných dat
  na disk,
• VOL - zobrazení náveští disku,
• VSAFE - rezidentní antivirový monitoring (6.0),
• XCOPY - rozšírený kopírovací program.
• Pokud je u povelu uvedeno (6.0), jedná se o
  povel, který je k dispozici až od verze DOSu 6.0.
  V prehledu nejsou uvedeny nekteré povely, které
  se v systému dríve vyskytovaly, ale od verze 6.0
  byly vypušteny (BACKUP, RESTORE, DOSSHELL, ...),
  nebo byly jejich funkce zahrnuty do jiných povelu
  ( JOIN, ...).
• Základní povely (zvýraznené) by za soucasných
  podmínek (provoz DOSu s nadstavbou typu NC nebo
  Windows) mel orientacne ovládat každý uživatel.
  Muže se totiž snadno dostat do situace, kdy se
  nadstavba nespustí, prípadne je omylem ukoncena.
  Potom je treba nastalou situaci rešit.
  Pomineme-li radu zkušeného uživatele, muže si
  uživatel pomocí základních povelu pomoci sám.

30

• Nápoveda (Help)
• Operacní systém MS DOS nabízí dva zpusoby
  nápovedy. Prvním znich je použití programu HELP,
  pomocí kterého lze získat ucelený prehled o
  príkazech, parametrech a ovladacích, druhým je
  pak využití základní nápovedy, která je soucástí
  každého povelu DOSu (lze ji aktivovat uvedením
  povelu s parametrem /?).
• Povel HELP
• Využít nápovedu je možné bud zadáním povelu HELP
  s uvedením klícového slova (povel o který se
  zajímáme), nebo bez parametru. Ve druhém prípade
  se objeví seznam klícových slov, o kterých mužeme
  volit nápovedu. Výber se provede jednoduše pomocí
  šipkových kláves (šipka nahoru, šipka dolu),
  kláves TAB, PageDown a PageUp s potvrzením
  klávesou ENTER.
• Ve vetšine prípadu jsou k dispozici tri druhy
  informací
• - syntaxe povelu (pravidla zápisu povelu),
• - poznámky k povelu,
• - príklady použití.

31

• Pro prepnutí mezi jednotlivými druhy nápovedy k
  príslušnému povelu je možné využívat stisku
  následujících kláves
• N - Notes (poznámky),
• E - Examples (príklady),
• S - Syntax (syntaxe povelu).
• Implicitne se vypíše syntaxe povelu. Použitelné
  volby jsou vypsány v horní cásti obrazovky. Ve
  stavové rádce jsou zobrazeny další príkazy,
  pomocí kterých je možné pracovat s informacními
  soubory nápovedy
• Alt-C (Contents) - pro zobrazení seznamu povelu,
  jako by byl spušten HELP bez parametru,
• Alt-N (Next) - prechod na další informace,
• Alt-B (Back) - prechod na predchozí informace
  (informacní soubor).
• Obecné informace o vlastním povelu HELP jsou k
  dispozici po stisku klávesy F1. Uživatel má poté
  k použití také volby Search a File. Volba Search
  je urcena pro hledání zadaného slova (v
  informacních souborech) a lze ji aktivovat pomocí
  Alt-S. Potom je možné použít nabídku Find (napr.
  stiskem klávesy F) a následne na dotaz zadat
  požadované slovo. Po nalezení specifikovaného
  slova se dá zadat opakované (další) hledání
  pomocí klíce F3 nebo volby Repeat Last Find.
  Volba File dovoluje vytisknout informace na
  tiskárnu (nabídka Print) nebo ukoncit program
  HELP (nabídka Exit).

32

• Povel HELP je pochopitelne také možné spustit
  (jako každý jiný povel) s parametrem /?. V tomto
  prípade obdrží uživatel krátký návod použití
  povelu HELP.
• Pozor na nadstavby DOSu a další programy. Klávesa
  F1 je dle soucasných konvencí používána pro
  zobrazení nápovedy obecne. Proto napríklad pod
  NC (Norton Commander) bude po stisku F1
  zobrazena nápoveda k NC.
• Dávkové soubory
• Dávkový soubor je textový soubor, který obsahuje
  sekvenci povelu. Ty budou v prípade aktivace
  dávkového souboru postupne vykonány. Dávkový
  soubor charakterizuje prípona .BAT. Dávka muže
  obsahovat bežné povely operacního systému
  (interní a externí), dále speciální povely pro
  dávkové soubory a také volání dalšího príkazového
  souboru.
• Speciálním prípadem dávkového souboru je
  AUTOEXEC.BAT. Tento dávkový soubor je vykonán
  automaticky pri startu systému. Je tedy výhodné v
  nem umístit povely, které mají být vždy provedeny
  pred zahájením práce s výpocetním systémem
  (napríklad aktivace ovladace myši, spuštení
  ceštiny, automatické spuštení nadstavby,...).
• Pro použití predevším v dávkových souborech je
  urcena sada povelu, které jsou uvedeny v
  následujícím prehledu.

33

• Call - volání dalšího dávkového souboru se
  zajištením návratu,
• Choice - zobrazení požadavku na volbu uživatele
  (vetvení zpracování dávkového souboru),
• Echo - povoluje/zakazuje zobrazování povelových
  rádku behem zpracování
• For - realizace príkazu na skupinu souboru
  (realizace cyklu),
• Goto - skok na urcené náveští (v príslušném
  dávkovém souboru),
• If - podmínené provedení príkazu (s využitím
  speciálních podmínek),
• Pause - pozastavení provádení dávkového
  souboru,
• Rem - poznámkový rádek,
• Shift - posun hodnot parametru o jednu pozici
  vlevo.
• Nekteré z techto povelu lze použít také prímo v
  príkazové rádce.

34

• Použití parametru v dávkových souborech
• V dávkových souborech lze používat parametry
  (tzv. formální parametry), které jsou pri
  spuštení dávky nahrazeny parametry skutecnými.
  Tyto parametry se zadají za jméno spouštené dávky
  oddelené mezerami.
• Pocet standardne použitelných formálních
  parametru je deset. Parametry se oznacují znakem
  procento a císlicí, tedy 0 až 9. V parametru 0
  je uloženo jméno dávky, parametry 1 až 9 jsou
  pak využitelné dle potreby.
• Následující jednoduchá dávka KOPIE.BAT provádí
  kopírování souboru s využitím dvou parametru (1
  je specifikace zdroje, 2 je urcení cíle)
• KOPIE.BAT
• rem Kopirovani souboru
• rem ------------------------
• echo Kopie souboru 1 na 2
• copy 1 2
  
• Když zadáme KOPIE SOUBOR.TXT B\SOUBOR.BAK, potom
  bude mít parametr 1 hodnotu SOUBOR.TXT a
  parametr 2 hodnotu B\SOUBOR.BAK. Dávka provede
  kopii príslušného souboru z aktuálního adresáre
  na jednotku B pod shodným jménem souboru ale s
  príponou BAK.

35

• Presmerování a spojování príkazu
• tzv. presmerování vstupu a výstupu, prípadne
  spojování príkazu (urcitá obdoba dle systému
  Unix). Toho lze využít nejen v dávkových
  souborech, ale i v rámci práce s povelovou
  rádkou.
• standardním vstupním zarízením je klávesnice,
  standardním výstupním zarízením je obrazovka. Pro
  specifikaci presmerování se používají znaky gt
  (výstup) a lt (vstup).
• Presmerování výstupu DIR gt ADRESAR.TXT
• provede výpis obsahu adresáre, který nebude
  smerovat na obrazovku, ale do zadaného souboru
  (zde ADRESAR.TXT). Pokud soubor nebude existovat,
  bude vytvoren. Když soubor naopak již existuje,
  bude jeho obsah prepsán. Jestliže nechceme
  ztratit obsah již existujícího souboru, lze
  presmerovaný výsledek pripojit na konec daného
  souboru použitím zdvojeného znaku gt, tj. v našem
  prípade DIR gtgt ADRESAR.TXT.
• Presmerování vstupu SORT lt POKUS.DAT
• Tento povel provede trídení, jehož vstupem bude
  soubor POKUS.DAT (standardne je vstup pro povel
  SORT z klávesnice). Výstupem bude abecedne
  setrídený výstup na obrazovku. Kdybychom chteli
  provést nejen presmerování vstupu, ale také
  presmerovat výstup do souboru P.TXT, muselo by se
  napríklad v predchozím prípade zadat SORT lt
  POKUS.DAT gt P.TXT

36

• Spojování príkazu
• Krome presmerování je možné využívat také
  spojování povelu. Zde je výstup jednoho povelu
  vstupem pro povel další. To je zajišteno pomocí
  znaku .
• Napríklad DIR SORT MORE
• Spojení uvedených trí povelu vytvárí setrídený
  výpis adresáre, který se pri zobrazování na
  obrazovce po jejím zaplnení zastaví a dále ceká
  na stisk libovolné klávesy.
• Start systému MS-DOS a jeho konfigurace
• Problematika systémového disku a základních
  systémových souboru DOSu (IO.SYS, MSDOS.SYS a
  COMMAND.COM) byla již uvedena a vysvetlena. Krome
  techto nezbytných komponent systému hrají pri
  startu systému duležitou úlohu další dva soubory,
  na které bylo v predchozím textu již nekolikrát
  upozorneno. Jedná se o soubor CONFIG.SYS a
  AUTOEXEC.BAT. Jejich funkce pri zavádení systému
  a poradí použití jsou znázorneny na následujícím
  diagramu. Soubor CONFIG.SYS je urcen pro
  dodatecnou konfiguraci parametru pocítace, soubor
  AUTOEXEC.BAT k automatickému provedení nekterých
  povelu, které je výhodné spustit pri zavádení
  operacního systému.
• Jak je videt ze schématu, použití techto souboru
  není povinné.

37
(No Transcript)
38
Unix

• Koncepce systému (prevážne v C jazyku)
• - jádro
• - služby (mail, ftp, telnet, X11, nfs, gopher,
  vi, tex) - dnes i v jiných operacních systémech
• login, logout (Ctrl D)

39
Príkazy Unixu

• man - nápoveda k príkazum,
• cp - kopírování souboru,
• cd,
• mkdir,
• rmdir,
• ls - výpis obsahu adresáre,
• ps - výpis bežících procesu,
• kill - zrušení procesu,
• chown - zmena vlastníka souboru
• passwd
• who

40
Systém souboru Unixu

• Soucástí jména souboru muže být i tecka, malá,
  velká písmena
• jedna adresárová struktura - svazek príkaz mount
• vlastník souboru muže patrit do skupiny vlastníku
• právo zápisu i mazání (w - write)
• právo ctení (r - read)
• právo spouštení (x - execute) (otvírání adresáre)
• nastavení sobe, skupine, ostatním
• práva rwx r-x r-- (754) (111 101 100) - vlastník
  ctení, zápis, spouštení (rwx), skupina ctení,
  spouštení (r-x), ostatní ctení (r--)

41

• Základní struktura svazku
• korenový adresár /, obsahuje podadresáre
• - /bin - adresár s programy (príkazy) OS
• - /dev adresár s ovladaci periferních zarízení
• - /usr - adresár s uživatelským software
• - /home adresár pro domácí adresáre uživatelu
• Administrace systému Unix
• jeden správce systému - root
• mount - propojení cizích adresáru nebo zarízení
  do adresárového stromu místního systému
• unmount - odpojení
• shutdown ukoncení práce operacního systému