Cesk

1
Ceský jazyk 2 morfologie, syntax

• Mgr. Václav Víška, Ph.D.
• Katedra ceského jazyka a literatury
• Pedagogická fakulta
• Univerzita Hradec Králové
• Tel. [phone]
• E-mail vaclav.viska_at_uhk.cz

2
Sylabus CEJMSK2

• Akademický rok 2009/2010
• Rocník 1
• Aprobace MŠ
• Vyucující Mgr. Václav Víška, Ph.D.
• Zakoncení zápocet (souborná zkouška po CEJMSK3
  zkouší dr. Víška)
• Podmínky k zápoctu seminární práce
• Okruhy

3
Osnova

• Morfolologie
• Syntax

4
Morfologie

• Úzus, norma, kodifikace
• Slovní druhy
• Podstatná jména
• Prídavná jména
• Zájmena
• Císlovky
• Slovesa
• Neohebné slovní druhy

5
Syntax

• Syntax závislostní
• Syntax valencní
• Spojovací výrazy
• Vetné cleny
• Základní syntaktické vztahy
• Vetné typy
• Typologie souvetí

6
Úzus, norma, kodifikace

• Úzus zvyk po urcité období užívat urcitý výraz.
• Norma ustálení frekventovaného výrazu
  odborníky.
• Kodifikace zapsání normy do kodifikacních
  prírucek.
• Pravidla ceského pravopisu
• Výslovnost spisovné ceštiny

7
Slovní druhy

• Významové hledisko slova plnovýznamová (mají
  sama o sobe význam)
• Podstatná jména
• Prídavná jména
• Zájmena
• Císlovky
• Slovesa
• Príslovce
• Citoslovce

8
Slovní druhy

• Významové hledisko neplnovýznamová slova mají
  význam pouze gramatický, pomocný, nikoliv sama o
  sobe.
• Predložky
• Spojky
• Cástice
• Morfologické a syntaktické hledisko.

9
Podstatná jména

• Gramatické kategorie
• Podstatná jména jsou názvy osob (žena), zvírat
  (pes), vecí (židle) a samostatné názvy deju
  (behání), vlastností (ochota) a vztahu (láska).
  Podstatná jména jsou slova ohebná (sklonují se).

10
Druhy podstatných jmen

•  
• konkrétní (názvy osob, zvírat, vecí dívka,
  kocka, strom)
• abstraktní (názvy deju, vlastností, vztahu
  skákání, závist, láska)
• obecná (clovek, rostlina, maso, mouka)
• vlastní (píší se s velkým písmenem Pavel,
  Cech, Praha, Národní divadlo)
• Nekterá podstatná jména mají pouze tvary množného
  císla, ale mohou oznacovat i jednu vec jsou to
  podstatná jména POMNOŽNÁ (kamna, dvere).
• Nekterá podstatná jména mají zase naopak jen
  tvary císla jednotného, ale oznacují více vecí
  téhož druhu jsou to podst. jména HROMADNÁ
  (dríví, kamení).
• Podstatná jména LÁTKOVÁ (mléko, voda) oznacují
  látku bez zretele na množství.

11
Prídavná jména

• Vyjadrují vlastnosti osob, zvírat, vecí nebo jevu
  oznacených podstatným jménem anebo jejich význam
  jinak omezují (hezký chlapec, cizí clovek, bílý
  kun, rychlý beh, otcuv dum, jsem velmi štasten).
• S podstatnými jmény, k nimž patrí, se shodují
  v rode, v císle a v páde.
• Jsou to slova ohebná, sklonují se.

12
Prídavná jména

• tvrdá prídavná jména
• - ve tvaru složeném mladý, mladá, mladé
• ve tvaru jmenném mlád, mláda, mládo
• mekká prídavná jména jarní, jarní, jarní
• privlastnovací prídavná jména otcuv, otcova,
  otcovo, matcin, matcina, matcino

13
Stupnování prídavných jmen

• 1.stupen -veselý
• 2.stupen -veselejší (prípony í, -ejší, -ejší)
• 3.stupen -nejveselejší (2.stupen predpona nej)

14
Zájmena

• Zastupují podstatná jména nebo na ne ukazují.
• Neoznacují osoby, zvírata, veci a jejich
  vlastnosti prímo.
• Jsou to slova ohebná, sklonují se.

15
Sklonování zájmen

• Pád, císlo, rod
• Vzor
• bezrodá (já, ty, my, vy, se) mají zvláštní
• sklonování
• rodová - zájmenné sklonování
• tvrdý vzor ten
• mekký vzor náš
• - složené sklonování mladý, jarní
• Sklonování vybraných zájmen

16
Císlovky

• Jsou slova významu císelného. Oznacují pocet,
  poradí, druh, násobenost nebo podíl. Jsou to
  slova ohebná, sklonují se.
• Císlovky urcité oznacují urcitý pocet, poradí
  (lze je vyjádrit císlicemi tri, tretí, trojí,
  trikrát).
• Císlovky neurcité nevyjadrují urcitý, presný
  pocet (nelze je vyjádrit císlicemi nekolik,
  mnoho, málo, nekolikátý, nekolikerý, nekolikrát).
• Sklonování císlovek.

17
Slovesa

• Vyjadrují cinnost (pracovat), stav (ležet) nebo
  zmenu stavu (zcervenat). Jsou to slova ohebná,
  casují se.
• Slovesné kategorie osoba, císlo, zpusob, cas,
  rod, vid.
• Trída, vzor.

18
Slovesné tvary

• Urcité
• vyjadrují všechny mluvnické tvary
  slovesné OSOBA, CÍSLO, ZPUSOB, CAS, ROD, VID.
• Neurcité
• urcitou osobu nevyjadrují a z ostatních
  významu pouze nekteré.

19
Neurcité slovesné tvary

• Infinitiv cinný plakat pouze rod, vid
• Prícestí cinné plakal císlo, rod, vid
• Prícestí trpné volán císlo, rod
• Prechodník cinný prítomný vid, rod, cas
• Prechodník cinný minulý vid, rod, cas
• Prechodník trpný byv nesen vid, rod, cas
• Infinitiv trpný být volán, voláno, volána
  rod, vid

20
Neohebné slovní druhy

21
Veta výpoved

• Veta Abstraktní, v komunikaci nezakotvená
  jazyková jednotka, jejímž nejduležitejším prvkem
  je prísudek.Má stránku mluvnickou (gramatickou)
  - je usporádána jako urcitá struktura, vnitrne
  organizovaná, mezi jejími cleny existuje soustava
  vztahu.
• VýpovedJednotka komunikace zakotvená (pronesená
  nebo napsaná) v konkrétní komunikacní situaci.
  Nejcasteji bývá vyjádrena ve forme vety.

22
Závislostní syntax

• V centru vety podmet a prísudek jako základní
  skladební dvojice. Ostatní vetné cleny významove
  na základní skladební dvojici závisí.
• Predmet, prívlastek, príslovecné urcení, doplnek.

23
Valencní syntax

• V centru vety stojí urcité sloveso VERBUM
  FINITUM (VF), ostatní cleny jsou prítomny na
  základe slovesné valence (z hlediska významu
  intence).
• Valence schopnost slovesa vázat na sebe vetné
  cleny s urcitým významem a v urcitém tvaru.
  Sloveso mužeme doplnovat z obou stran.
•    pece
• Matka vánocku.

24
Valence

• Do základní vetné struktury se zapisují pouze
  vetné cleny, které jsou nutným doplnením slovesa,
  která sloveso k doplnení významu potrebuje.
  Nazývají se základovými (konstitutivními) vetnými
  cleny. Patrí k nim podmet, predmet a príslovecná
  urcení.Ostatní vetné cleny (nejsou nezbytné k
  vytvorení smysluplné vety) jsou nezákladové
  (fakultativní). Je to zejména prívlastek a
  vetšina príslovecných urcení.

25
Intence slovesa

• Intence významová valence. Prázdné místo za
  slovesem, pred slovesem je doplnováno vhodnými
  výrazy, které vyplývají ze slovesa.
• Pr. Psát chybí co, takže doplníme napr. dopis.
• Nekterá slovesa mohou být tzv. bezvalencní, jsou
  to slovesa, která sama o sobe jsou vetou,
  nepotrebují doplnit význam. Vetšinou si k nim
  mužeme doplnit zájmeno ONO prší, sneží.

26
Spojovací výrazy

27
Vetné cleny

• Vetné cleny.
• PodmetPrísudekPredmetPrívlastekPríslovecné
  urcení (m/c/z)Doplnek (Otec se vrátil z
  nemocnice zdráv.)

28
Problematika prísudku

•  Není závislý na jiném vetném clenu.
• Tvrdí se jím neco o podmetu.
• Tvorí základ vety.
• Veta nemusí mít podmet, ale vždy musí mít
  prísudek.
• Ptáme se otázkou Co delá podmet? Co se deje
  s podmetem?
• Více.

29
Základní syntaktické vztahy

• Hypotaxe (podradné souvetí)Parataxe
  (souradné souvetí)Zpusoby vyjádrení
  KONGRUENCE (shoda) REKCE (rízenost) - vychází
  ze slovesa (píše dopis) a príd. Jména (urcený
  ctenárum) PRIMYKÁNÍ (adjunkce) - Pracuje
  spolehlive, jízda autem JUXTAPOZICE, ASYNDETON
  (spojení bezespojkové)Jdi do zámku sám, to budou
  strážci spát. DETERMINACE (urcování)
  PREDIKACE (prisuzování)

30
Vetné typy

• Podle obsahu.
• Podle clenitosti.

31
Typologie souvetí

32
Literatura

• HUBÁCEK, J. a kol. Ceština pro ucitele. Opava
  Optys, 1996.
• Kol. Slovník spisovné ceštiny pro školu a
  verejnost.
• PASTYRÍK, S. VÍŠKA, V. Základní jazykovedné
  pojmy. Hradec Králové Gaudeamus, 2005.
• VÍŠKA, V. NOVÁKOVÁ, L. Ceština nás baví. Praha
  Triton, 2005.

33
Odkazy

• www.rvp.cz
• http//dum.rvp.cz
• http//cesky-jazyk.upol.cz/

34
Dekuji Vám za pozornost.