Medic

1
Medicínské aspekty omezení hybnosti

• prehled nejcastejších postižení a onemocnení

2
Obsah této prezentace

• Centrální obrny (DMO, poúrazové obrny a cévní
  mozkové príhody).
• Epilepsie.
• Další onemocnení a postižení, se kterými se lze
  setkat v somatopedické praxi.
• Pozor Je duležité znát zpusob ošetrení
  epileptického a astmatického záchvatu!!!

3
1. Centrální obrny

• Obrny jsou senzomotorickým poškozením držení a
  pohybu tela (dochází nejen k postižení
  pohyblivosti, ale také citlivosti postižených
  cástí).
• Delí se
• centrální (poškození mozku nebo míchy),
• periferní (poškození periferního nervstva).
• Príciny vzniku centrálních a periferních obrn
  dusledky nekterých nemocí, nádoru, embolií,
  infekcí, perinatálních komplikací, ale také
  dopravní nehody, úrazy nebo otravy.
• K terminologii Obrny mohou vzniknout v ruzném
  veku. V CR se odlišují rane vzniklé centrální
  obrny (udává se interval do 1. 3. roku), pro
  které se používá termín DMO, od pozdeji vzniklých
  obrn, které vznikají v dusledku dopravních nehod
  a úrazu (v dospelosti), cévních mozkových príhod
  (ve stárí) a dalších prícin. Léze se ani v jednom
  prípade dále nerozširuje, ale obraz postižení se
  vyvíjí zráním CNS, rustem organismu (u detí) nebo
  prostrednictvím regenerace nervových drah (u
  dospelých). Dochází k promenám svalového tonu,
  vzniku deformit

4
Klinický obraz u centrálních obrn

• U centrálních obrn je postižen mozek nebo/i
  mícha, což znamená, že dle lokalizace léze a
  rozsahu postižení mohou být prítomné také další
  poruchy
• mentální retardace uvádí se v 50 i více
• poruchy psychomotoriky ADHD, specifické
  vývojové poruchy ucení a chování
• smyslové poruchy (predevším strabismus,
  hemianopie u hemiparéz, poruchy sluchu)
• nerovnomerný vývoj, poruchy rustu a telesné
  deformity (skoliózy, pes equinovarus, zkrácení
  Achillových a kolenních šlach, dysplázie
  kycelních kloubu)
• narušení komunikacní schopnosti (dysartrie,
  dyslalie)
• emocionální instabilita, výkyvy psychické
  výkonnosti
• další onemocnení, napr. epilepsie, hydrocefalus.

5
Klasifikace centrálních obrn

• Pro popis všech centrálních obrn (vzniklých
  v detství i dospelosti) se používá stejná
  terminologie, která rozlišuje stupen, lokalizaci
  a svalový tonus postižení
• Ztráta motorických funkcí muže být podle stupne
  cástecná (paréza) nebo úplná (plegie), napr.
  kvadruparéza/kvadruplegie.
• Podle lokalizace postižení (u spastických typu
  centrálních obrn) se rozlišuje kvadruparéza
  (postižení všech koncetin), hemiparéza (laterální
  postižení poloviny tela) a diparéza (postižení
  prevážne spodní cásti tela). Méne casto se
  setkáváme s pojmy monoparéza (postižení jedné
  koncetiny) nebo triparéza (postižení obou dolních
  koncetin a jedné horní koncetiny).
• Podle tonusu se centrální obrny delí na
  spastické, hypotonické a dyskinetické (viz dále).

6
Klasifikace centrálních obrn podle svalového tonu

• Spasticita je nejcastejším tonusovým projevem
  (dle ruzných zdroju v 70 80). Vzniká
  postižením mozkové kury nebo míchy. Výsledkem je
  zvýšený svalový tonus (hypertonie) s typickými
  spastickými príznaky.
• Hypotonie (snížení svalového tonu) vzniká
  postižením mozeckových funkcí a je prítomná u
  rady specifických onemocnení (napr. Downuv
  syndrom). U hypotonické formy DMO jde o težké
  centrální postižení se soucasným težkým
  postižením intelektu (Vítková, 1998).
• Dyskinetická forma (dríve nazývaná
  extrapyramidová) je charakteristická promenlivým
  svalovým tonem a výskytem nepotlacitelných
  pohybu, které narušují volní hybnost. Projevují
  se jako pohyby atetózní (vlnité, cervovité
  pohyby), choreatické (drobné, rychlé pohyby),
  balistické (pohyby koncetin o velké amplitude),
  myoklonické (drobné pohyby (záškuby) jednotlivých
  svalu) nebo jako lordotická dystonie (tzv. torzní
  spasmus, pri kterém pri chuzi dochází ke stácení
  hlavy a trupu). Intelekt u této formy obvykle
  nebývá postižen.

7
Spastické typy centrálních obrn (hemiparéza,
diparéza, kvadruparéza)
8
Poznámka charakteristika diparetické formy

• Diparetická (diplegická) forma je postižením
  prevážne DK, které zasahuje ruzne vysoko nad pás,
  na HK není toto postižení nikdy tak nápadné.
  Postižení vetšinou nebývá symetrické
  rozlišujeme diparézu s levostrannou nebo
  pravostrannou orientací. Postižení je patrné
  obvykle nejdríve kolem 6. mesíce, kdy se díte
  zacíná patologicky obracet a vzprimovat (Vítková,
  1998). Silná addukce v kyclích muže nést riziko
  luxace.
• Postupne se vyvíjí obraz fixované diparézy silné
  ohnutí v kycli (predklon trupu se muže projevovat
  výraznou kyfózou), addukce kycelních kloubu a
  rotací nohou s jejich postavením do nužkového
  fenoménu (prekrížení v kolenou), chodidla jsou
  stocená k sobe (vetšinou v equinovarózním
  postavení). Ve stoji je trup predklonen a pohyby
  paží vyrovnávají stabilitu, chuze je nejistá.

9
Poznámka charakteristika hemiparetické formy

• Hemiparetická (hemiplegická) forma postihuje
  polovinu tela. Více je postižena HK, na které je
  hemiparéza dríve rozpoznatelná. Díte vývojove
  uprednostnuje zdravou stranu, postižená strana je
  vytesnována mimo vedomí (rozpulené vnímání) a
  nezapojuje se do motorických aktivit (napr. pri
  otácení, plazení). Postižení casto narušuje
  prirozenou dominanci.
• Fixovaná hemiparéza má typický obraz Hlava je
  natocena ke zdravé polovine, postižená paže je
  flektována a pritažena k trupu, predloktí je
  silne pronované a stocené dovnitr, ruka je
  sevrena v pest s palcem sbaleným pod prsty. Na
  postižené noze se vyvíjí pes equinus nebo pes
  equinovarus. Nápadná je hypogeneze postižené
  strany tela (postižené koncetiny jsou méne
  vyvinuté, pánev šikmo postavená). Zpusobuje
  skoliotické držení tela a napadání na postiženou
  stranu pri chuzi.

10
Poznámka charakteristika hemiparetické formy

• Kvadruparetická (kvadruplegická) forma vzniká
  rozšírením diparézy na celé telo (s výraznejším
  postižením DK) nebo jde o zdvojenou hemiparézu (s
  težším postižením HK). Možnosti motorického
  vývoje po narození dítete jsou velmi omezené díky
  silnému hypertonu, opistotonického prohnutí
  trupu, pretrvávání tonicko-šíjových a dalších
  reflexu (Moro, uchopovací reflexy aj.). Dokud
  tyto reflexy pretrvávají, nelze dosáhnout volní
  hybnosti a fixují se patologické pohybové vzory.
  Již v raném veku mužeme ocekávat težké postižení
  hybnosti, posturálních schopností i cití, výskyt
  dalších symptomatických poruch, castý je vznik
  sekundární epilepsie (napr. Westuv syndrom),
  chybení primárních reflexu (sací, polykací).
  S pribývajícím vekem se vyvíjí kontrakce,
  deformity, luxace, skoliózy aj.

11
Diagnostika, terapie a rehabilitace

• Základem diagnostiky i terapie u centrálních obrn
  je interdisciplinární prístup ve smyslu ucelené
  rehabilitace. Využívá se fyzioterapie (u detí
  prístupy Vojty a Bobatha, dospelých Kabatova PNF
  metoda) a fyzikální terapie, ergoterapie a další
  podpurné prístupy lécebné rehabilitace
  (hipoterapie, rehabilitacní plavání, míckování,
  canisterapie, expresivní terapie, akupunktura,
  akupresura, kranio-sakrální terapie, lázenská
  lécba a další.
• Na odstranení deformit je zamerena radikální
  lécba ortopedické zákroky zkrácených flexoru se
  u nás nejcasteji provádí na Achillových šlachách,
  v kolenech a kyclích), méne casté jsou
  ortopedické korekce pátere u skolióz, kyfóz a
  lordóz. Mezi operacní postupy neurochirurgie
  patrí Selektivní dorzální rizotomie. Z
  farmakoterapie se využívá predevším lécba
  Botulotoxinem A (BTX A) pri terapii spasticity a
  atetózy, z ortopedické protetiky se využívají
  dlahy, ortézy a podpurné aparáty, ortopedická
  obuv a ruzné rehabilitacní a kompenzacní pomucky.
  
• Soucástí rehabilitace je také logopedie, která se
  zabývá výstavbou mluvené reci, využitím
  prostredku AAK, podporou zvládání salivace
  (slinotoku) a alimentace (krmení). DMO casto
  doprovází dysartrie (u pozdeji vzniklých
  centrálních obrn mluvíme o afázii), V ruzné míre
  a v ruzném rozsahu jsou postiženy základní
  modality motorické realizace reci respirace,
  fonace, rezonance a artikulace.
• Speciálne pedagogická péce predstavuje základ
  vzdelávání a predprofesní prípravy klientu.
  Speciální pedagog se rovnež podílí na zácviku
  používání kompenzacních pomucek, nácviku
  sebeobslužných dovedností a rozvoji motoriky,
  nácviku AAK a rozvoji reci Dle vlastních
  zkušeností a odborných výcviku muže provádet také
  ruzné podpurné terapie.

12
Co je ješte dobré vedet o DMO?

• U rane vzniklých obrn (DMO) je nejcastejší záchyt
  DMO je v kojeneckém období (v 6 9 mesíci, kdy
  se díte zacíná vzprimovat). Pro záchyt se používá
  neurologické vyšetrení (podle Vlacha), pro
  presnou identifikaci formy DMO vyšetrení podle
  Vojty. Jednotlivé formy se mohou menit a
  precházet jedna v druhou s dozráváním mozku
  (hypotonie se obvykle vyvíjí ve spasticitu nebo
  v dyskinézu), presná forma (tzv. fixovaná forma)
  je jistá až po 3. roce.

13
Co je ješte dobré vedet o poúrazových stavech?

• Po úraze je castým projevem tzv. spinální šok,
  kdy dochází docasne k vymizení reflexní aktivity
  míchy (telo je bezvládné).
• Príznaky traumatických obrn mozku jsou mnohem
  výraznejší než pri pouhém postižení pátere
  poruchy motoriky (hemiparézy, ataxie, tremor),
  percepce (poruchy pravolevé orientace, apraxie,
  neglect syndrom), kognitivních funkcí, výrazná
  zmatenost a neklid, zmeny v osobnosti, ztráty
  vedomí atd. Vzhledem k soucasnému narušení
  somatických a psychických funkcí se nekdy používá
  termín organický psychosyndrom. (Pfeiffer, 2007)
• Pri težkém úraze hlavy muže dojít k dekortikaci,
  kdy je prerušeno spojení mezi mozkovým kmenem a
  mozkovou kurou. Podle závažnosti úrazu se rozvíjí
  ruzné stupne decerebracních syndromu vigilní
  kóma nebo apalický syndrom, kdy pacient není pri
  vedomí, ale fungují vegetativní funkce. S délkou
  trvání klesá pravdepodobnost, že se pacientovi
  navrátí plné vedomí. Pro pacienty v apalickém
  syndromu nebo vigilním kómatu je urcena bazální
  stimulace (Friedlová, 2007). Opacným prípadem je
  tzv. locked-in syndrom. Zcela ochrnutý pacient
  (používá se také termín pentaplegie) není schopen
  mluvit, ale pritom slyší a rozumí, nebot
  kortikální cinnost je zachována. (Pfeiffer, 2007)
  Duležité je nalézt komunikacní systém pomocí
  zachovalých reflexních projevu, napr. ocima (ano
  - 1x mrknutí vícky, ne - 2x mrknutí vícky).

14
Co je ješte dobré vedet o cévní mozkové príhode?

• Cévní mozková príhoda (CMP) je porucha vznikající
  následkem akutní poruchy krevního prutoku, kdy
  dochází k poškození mozkové tkáne. Používají se
  také názvy mrtvice, iktus, mozková príhoda nebo
  mozkový infarkt (Hugo, Vokurka et al., 2005).
  Postihuje stále casteji mladší vekové skupiny (i
  mezi 30. - 40. rokem). Prícinou vzniku bývá
  krvácení, nedostatecné prokrvení nebo
  nedostatecná pruchodnost cév v dusledku krevní
  sraženiny (trombus) nebo vmetku (embolie). Mezi
  symptomy patrí hemiparéza (v akutním stádiu
  hypotonie), poruchy cití, kognitivní poruchy
  (dezorientace), potíže s videním atd.
• Rehabilitacní prístup u CMP je multidisciplinární
  v akutním stádiu je základem farmakoterapie
  (napr. antikolaguancia proti srážlivosti krve),
  chirurgická lécba (umelé rozširování žilní
  trubice stenty) a rehabilitacní ošetrovatelství
  (polohování pacienta, monitorování základních
  životních funkcí). Po prodelané CMP (na iktové
  jednotce) je základem fyzioterapie a ergoterapie,
  duležitou roli muže mít také psycholog, logoped,
  sociální pracovník ci lázenská lécba. Hlavním
  cílem rehabilitace je návrat do domácího
  prostredí s co nejvetší mírou samostatnosti.

15
Co je ješte dobré vedet o obrnách?

• Obrny mohou vzniknout také v dusledku mnoha
  dalších onemocnení, zejména degenerativních
  onemocnení CNS (amyotrofická laterální skleróza,
  pocetná skupina progresivních heredoataxií,
  Parkinsonova choroba, spinální muskulární
  atrofie), mozkových obrn neboli poliomyelitid
  (dusledkem je tzv. chabá obrna), mozkových
  infekcí (encefalitid) atd.

16
2. Epilepsie

• Je to chronické záchvatovité onemocnení CNS. O
  epilepsii mluvíme tehdy, vyskytují-li se záchvaty
  pravidelne. Vágnerová (1999) uvádí, že epilepsie
  je spojena se zmenou v oblasti prožívání, chování
  a casto i poruchami vedomí.

17
Delení epilepsie podle prícin

• Idiopatická (primární) chybí organická prícina
  (geneticky predisponované epilepsie).
• Symptomatická (sekundární) epilepsie získaná
  v dusledku úrazu hlavy, mozkových nádoru,
  infekcí, poruch vývoje mozku v tehotenství (napr.
  v dusledku požívání alkoholu, otrav, infekcí),
  poruch prokrvení (napr. arterioskleróza, ischémie
  mozku) atd.
• Kryptogenní na jejím vzniku se ruznou merou
  podílejí faktory genetické i vnejší.

18
O vzniku ci o opakování záchvatu rozhoduje

• epileptické ohnisko je místo v mozku, odkud se
  šírí paroxysmální aktivita. Muže mít podobu
  jizvy, která vznikne v dusledku pusobení
  škodlivých prícin.
• záchvatovitá pohotovost muže vzniknout i ve
  zdravém mozku, ale riziko je vetší u
  patologických zmen, napr. u DMO nebo po úrazech
  hlavy, v detství a v období dospívání.
• prítomnost spouštejícího podnetu, který záchvat
  vyvolává, napr. silné rytmické zrakové a sluchové
  podnety, prerušované svetlo, zárení z televizní
  obrazovky, nadmerný hluk, menstruace...

19
Klasifikace epilepsie

• Klasifikací epilepsie je více, zjednodušene lze
  epileptické záchvaty rozdelit
• Parciální záchvaty u jednoduchých parciálních
  záchvatu zustává zachováno vedomí, epileptická
  aktivita se nešírí z ložiska dále do mozku.
  Komplexní parciální záchvaty mají ruzný stupen
  poruchy vedomí a výpadku pameti. Projevy podle
  lokalizace epileptického ložiska.
• Generalizované záchvaty jsou výpadky vedomí,
  (absence, myoklonické, klonické, tonické,
  tonicko-klonické a atonické záchvaty).
• Neklasifikovatelné epileptické záchvaty (tato
  kategorie zahrnuje všechny záchvaty, které nelze
  klasifikovat kvuli nedostatecným nebo neúplným
  údajum. Zahrnuje také nekteré záchvaty, které
  svou povahou nezapadají do výše uvedených
  kategorií, což jsou casto záchvaty v kojeneckém
  veku).

20
Charakteristika nekterých záchvatu

• Absence charakterizuje náhlá a krátká porucha
  vedomí (zahledení, prázdný výraz), trvá nekolik
  sekund s rychlým návratem k vedomí. Nemocný si
  nemusí vubec uvedomovat, že k necemu došlo
  (prítomen pouze krátký výpadek pameti a prerušení
  cinnosti). Mohou mít vysokou frekvenci (bežne až
  nekolik desítek denne).
• Tonicko-klonické záchvaty jsou prítomny záškuby
  (klony), strídající se tonus svalu a výpadek
  vedomí. Trvají nekolik minut, návrat do bežného
  stavu muže trvat minuty až hodiny. Po
  protahovaných záchvatech následuje hluboký
  spánek. Jde o nejdramatictejší epileptické
  záchvaty. Pred záchvatem je bežné zakoukání,
  ztuhnutí tela, výkrik a po nem pád, možnost
  zmodrání a krece tela, mohou se objevit sliny
  s krví a pomocení. Vždy prítomna ztráta vedomí.
• Jako status epilepticus se oznacuje epileptický
  záchvat jakéhokoli typu, který trvá déle než 20
  30 minut ci o sérii záchvatu obdobného trvání,
  mezi kterými se pacient neprobírá k plnému
  vedomí. Je to stav závažný zejména u stavu
  celkových krecí spojených s dosti vysokou
  úmrtností (5 15).

21
Možností terapie epilepsie

• Medikamentózní lécba (antiepileptika) u 50
  eliminuje záchvaty a u 25 snižuje frekvenci
  jejich výskytu.
• Úprava jídelnícku žádný alkohol, drogy, omezit
  kávu, cokoládu a veškeré látky, které výrazne
  stimulují mozkovou aktivitu.
• Celková úprava životosprávy vyhýbání se
  podnetum a situacím, které mohou vyvolat
  epileptický záchvat, snížit pusobení stresoru,
  pravidelný spánek.
• Stimulátor na nervus vagus (provádí se asi u 10
  pacientu).
• Epileptochirurgické zákroky provádí se
  predevším u farmakorezistentních pacientu, napr.
  odstranení epileptického ložiska (u parciální
  epilepsie), protetí corpus callosum (u
  generalizovaných záchvatu).
• V mnoha prípadech je duležitá psychologická
  podpora. Samotná nejistota, kde a kdy vznikne
  další záchvat, muže vyvolávat velkou úzkost.
  Omezení aktivit navíc muže mít výrazne
  frustrující dopad na cloveka s epilepsií.

22
Kompenzovaná a dekompenzovaná epilepsie

• Kompenzovaná epilepsie epilepsii se darí
  zvládnout bežnými prostredky (antiepileptika
  životospráva) a nevyskytují se další záchvaty.
• Mezi možné dusledky dekompenzované epilepsie
  patrí
• zvyšování frekvence záchvatu a zhoršování jejich
  prubehu
• zhoršení kognitivního a psychického stavu (až do
  pásma hluboké mentální retardace)
• nežádoucí úcinky farmakoterapie poruchy
  krvetvorby, osteoporóza, deprese, poruchy spánku,
  pameti a útlum kognice
• úmrtnost až devítinásobne vyšší než u
  kompenzovaných epilepsií, udává se také podíl
  Syndromu náhlého nevysvetlitelného úmrtí u
  pacientu s epilepsií (jedná se o náhlé
  nevysvetlitelné úmrtí pacienta s epilepsií, pro
  které nebyla zjištena prícina ani dukladným
  vyšetrením post mortem).

23
Jak se epilepsie projevuje v bežném živote?

• Omezující vliv na radu životních aktivit
  (životospráva, abstinence, dlouhodobá
  farmakoterapie, pracovní omezení, zákaz rízení
  motorových vozidel, nevhodná práce na slunci bez
  pokrývky hlavy apod.).
• Strach z pohybu v ruzných situacích (precházení
  križovatky, vyvýšených míst, koupání).
• Nutná úprava bytu, aby se predešlo rizikum
  zranení, napr. nábytek bez ostrých hran, chránice
  na topení a ostrých plochách, sprchový kout místo
  vany (nebezpecí utonutí pri záchvatu), co
  nejmenší horké plochy v kuchyni apod. (Pfeiffer,
  2007).
• Možné potíže pri navazování partnerských vztahu
  (strach z dedicného zatížení, potíže pri
  partnerském soužití).
• Spolecenský stres (xenofobní postoje spolecnosti,
  sociální dusledky nemocným nekdy bývají
  prisuzovány negativní vlastnosti, laické reakce
  mohou u nemocného vyvolávat neurotické projevy,
  pocity nejistoty a ménecennosti.
• Zmeny na kognitivní úrovni (zmeny aktivacní
  úrovne, snížení inteligence, ulpívavou),
  emocionální úrovni (sklon potlacovat emocionální
  projevy, sklon k depresím, impulzivita a
  labilita, zvýšená dráždivost), únava nebo
  ospalost (Koluchová, 1989, Vágnerová, 1999).

24
Ošetrení epileptického záchvatu

• Ruzné typy epilepsie vyžadují odlišný prístup
  personálu pro ošetrení potenciálního záchvatu.
• Absence casto probehnou bez povšimnutí okolí (ani
  ucitelé si toho casto nevšimnou, ovšem nekdy
  napomínají a trestají žáka za to, že nedává
  pozor). Nebezpecí je pouze v prípade aktivit, kde
  chvilková nepozornost muže ohrozit cloveka
  s epilepsií nebo druhé. Ve škole se to týká
  predevším telesné výchovy a pracovního vyucování.
• Tonicko-klonické záchvaty
• odstranit ostré predmety z okolí (nebo pokusit se
  presunout pacienta od ostrých hran), mužeme dát
  neco mekkého pod hlavu (rucník, mikinu, svetr) a
  pokud záchvat probíhá na tvrdé ploše (beton),
  mužeme se dotycného pokusit presunout napr. na
  trávník
• meríme cas pokud záchvat trvá déle než pet
  minut nebo prechází jeden záchvat v druhý, je
  nutné zavolat záchrannou službu (riziko prechodu
  v status epilepticus)
• po odeznení krecí zaujmout stabilizovanou polohu
  clovek po záchvatu musí být v klidu (muže spát,
  je dezorientovaný), ale ne bez úplného dohledu
  (kontrolujeme, zda se nevrací další záchvat),
• behem záchvatu nesmíme nic vkládat do úst (lžíce,
  léky apod.). Ackoliv jsou rozporuplné názory na
  to, zda clovek v záchvatu muže polknout jazyk,
  casto jej rozkouše a toto riziko zvetšuje
  prítomnost jakéhokoliv predmetu v ústech. Na
  cloveka si pri záchvatu (navzdory drívejším
  praktikám) neleháme a nesnažíme se násilím
  zabránit krecím.
• Nekdy se rozvíjející se záchvat ohlašuje tzv.
  aurou. Je to nekolik sekund trvající zvláštní
  pocit, vyskytující se asi v 10 prípadu pred
  zacátkem záchvatu (parestesie, brnení prstu,
  zrakové nebo sluchové halucinace, pocity
  strachu). Clovek nemocný epilepsií se muže
  naucit dle specifických príznaku aury rozpoznat
  zacátek epileptického záchvatu, což muže usnadnit
  zvládnutí jeho prubehu.

25
3. Další onemocnení a postižení

• Alespon strucnou charakteristiku si uvedeme u
  nekolika dalších castých skupin onemocnení nebo
  postižení
• Roztroušená skleróza mozkomíšní (RS)
• Vrozené vývojové vady (VVV)
• Amputace
• Vadné držení tela (skoliózy)
• Zánetlivá onemocnení (revmatoidní artritida,
  Bechterevova nemoc)
• Perthesova choroba
• Poruchy rustu
• Osteoporóza
• Poruchy nervosvalové ploténky (mysthenie,
  myotonie)
• Progresivní svalová dystrofie
• Alergie
• Astma
• Diabetes

26
3.1 Roztroušená skleróza mozkomíšní (RS)

• RS je autoimunitní neurologické onemocnení, které
  nicí ochranný obal nekterých nervových vláken
  tzv. myelin (myelin se muže v závislosti na
  progresi záchvatu regenerovat, presto zustávají
  trvale poškozená místa nazývané plaky). Pokud je
  vlákno obnažené, prenos informací se zpomaluje
  (Havrdová, 2009). RS postihuje oblasti zodpovedné
  za cití (porucha videní, porucha kožního cití,
  poruchy sfinxteru), pohyb a koordinaci (Havrdová,
  2009). Pro RS je typické strídání období záchvatu
  (ataku) a období zdánlivého klidu.
• Prubeh ci intenzita jednotlivých záchvatu je
  individuální (od pozvolného prubehu po rychle
  progredující prubeh s rychlým nástupem
  invalidity). K terapii patrí úprava stravy,
  fyzioterapie, psychoterapie a využívání
  kompenzacních pomucek.

27
3.2 Vrozené vývojové vady (VVV)

• VVV vznikají behem prenatálního vývoje. Mluví se
  o nich jako o malformacích (zatímco pojem
  deformace vyjadruje získanou anomálii, napr.
  skoliózu). Nebezpecné faktory jsou genetické
  faktory a faktory prostredí, tzv. teratogeny
  (napr. léky Contergaan, Thallidomid). Rozlišujeme
  VVV 
• Koncetin - amélie (vrozené úplné nevyvinutí
  koncetiny) a meromelie (cástecný defekt koncetin
  príkladem je fokomelie). K vadám ruky patrí
  rozštep ruky, syndaktylie (srusty prstu),
  polydaktylie (zmnožení prstu), nadmerný nebo
  minimální rust prstu atd.
• Dolních koncetin luxace (vykloubení kycelní
  hlavice), subluxace (cástecné vykloubení) nebo
  nevyvinutí (dysplázie) kycelního kloubu. K vadám
  nohy patrí pes equinus a pes equinovarus (jsou
  také u DMO tam jsou ale zpusobené rustovými
  deformacemi, nikoliv vrozeným postižením).
• Pátere, kde vznikají rozštepy (spina bifida). Ty
  mohou být skryté nebo otevrené.
• Hlavy, napr. hydrocefalus, mikrocefalus, rozštepy
  patra.

28
Ukázka fokomelie na HK
Nick Vujicic- známá osobnost s amélií HK (na
pravé DK je videt fokomelie)
29
VVV nohy
Pes equinovarus
Pes equinus
30
Spina bifida
Rozdíl ve výhrezu míchy u meningokély a
meningomyelokély
Hydrocefalus
31
3.3 Amputace

• Amputace je umelé odnetí koncetiny nebo její
  cásti od trupu. Príciny amputace mohou být
• traumatické (následek úrazu),
• chirurgické, které jsou provádeny v dusledku
  nádoru, težkých infekcí, gangrén koncetin,
  ireverzibilního poškození velkých cév,
  nerekonstruovatelné poranení kostí, šlach, nervu,
  rozsáhlých nekróz tkání, po težkých popáleninách
  a omrzlinách.

• Amputace se provádejí také u vrozených vývojových
  vad v prípade, že malformovaná koncetina
  handicapuje vzhledem a nesplnuje svou funkci.

Myoelektrická protéza
32
Rehabilitace pacientu s VVV a amputacemi

• Na rehabilitaci se podílí
• chirurg nebo traumatolog (napr. u rozštepu se
  provádí operativní uzavrení pátere, u amputací
  príprava pahýlu na protézování),
• protetik (pripravuje protézy a ruzné
  rehabilitacní pomucky),
• fyzioterapeut podporuje funkce postiženýchcástí
  tela cvicením,
• ergoterapeut navrhuje úpravy prostredí a
  nacvicuje s klientem bežné denní aktivity,
• logoped u rozštepu patra,
• speciální pedagog nácvik používání
  kompenzacních pomucek, nácvik ruzných cinností...
• Dnešní protézy mohou kompenzovat mnoho funkcí
  horních i dolních koncetin. Za nejdokonalejší
  formu funkcní náhrady ztracené koncetiny se
  považuje tzv. myoelektrická protéza. (Jonášková,
  in Müller, 2001) Velké procento pacientu však
  z ruzných duvodu kompenzuje chybející telesné
  funkce prostrednictvím úst, nohou a speciálních
  pomucek. K temto duvodum patrí psychické
  neprijetí protéz, menší rychlost pri provádení
  aktivity protézou, necitlivost protézy (ve
  srovnání s pahýlem koncetiny), nemožnost
  protézování (u nekterých typu amputací) apod. U
  detí je možné protézovat koncetinu obvykle
  nejdríve ve veku trí let.
• U osob s amputacemi i mnohými VVV je významná
  také psychologická rovina postižení, která se
  projevuje v narušení estetického vzhledu. Tzv.
  estetický handicap muže být znacnou prekážkou
  narušující komunikaci, a to nejen ze strany
  cloveka s postižením (ti jsou na to obvykle
  zvyklí), ale predevším ze strany intaktní
  populace. Je to vzhled cloveka, nikoliv jeho
  osobnost, která pritahuje pozornost okolí a
  vyvolává u mnoha lidí smes nepríjemných pocitu
  (soucit, lítost, ale také odpor nebo úzkost).

33
Konstrukce myoelektrické protézy
Pomucka pro navlékání ponožek
34
3.4 Vadné držení tela (skolióza)

• Vadné držení tela se podle roviny zakrivení
  pátere delí na hyperlordózu (zvetšená krcní
  lordóza), bederní lordózu, plochá záda,
  hyperkyfózu (kulatá záda) a gibbus (hrb).
  Nejcastejší vadou je skolióza bocní vychýlení
  pátere.
• Príciny mohou být
• vnitrní, fyziologické (napr. rustové, dedicné
  vlivy, konstituce, výživa, nerovnomernost ve
  vývoji a rustu dítete)
• vnejší (napr. nedostatek pohybu, predcasné
  posazování kojence, dlouhotrvající sedavá poloha,
  obezita, jednostranný pohyb, predcasná sportovní
  specializace, spaní na mekkém lužku s vysokým
  podhlavníkem, nesprávná výška nábytku
  neodpovídající proporcím dítete).
• Se skoliózami se setkáváme u rady onemocnení, kdy
  je oslabené svalstvo pátere nebo operný systém
  (DMO, myopatie, osteoporóza). Idiopatická
  skolióza má neznámou prícinu pokud vzniká v
  detství, je težce mrzacící (až letální následky).
  
• Pri lécbe se dle závažnosti uplatnuje
  fyzioterapie, nošení korzetu a chirurgická
  operace.

35
Cvicení pri skolióze
Tzv. S skolióza (zrídka se vyskytuje skolióza s
pouze jedním obloukem, tzv. C skolióza)
36
3.5 Zánetlivá onemocnení

• Revmatoidní artritida je zánetlivé onemocnení
  kloubu. Imunitní systém reaguje proti tkáním
  vlastního tela, vyvolává v nich chronicky
  probíhající zánet kloubu a jejich následné
  poškozování. Napadnout však muže i jiné orgány,
  krome pohyblivosti ovlivnuje i délku života.
  K terapii se využívá farmakoterapie,
  fyzioterapie, radikální (operativní) lécba a
  lázenské pobyty.
• Bechterevova nemoc je chronické zánetlivé
  onemocnení, které postihuje zejména páterní
  obratle a pánevní kloub. Typickým príznakem je
  chronická bolest a ztuhlost v dolní cásti pátere
  (v míste kloubního spojení kosti krížové a
  pánevní). U cásti pacientu muže nemoc progredovat
  až do úplného znehybnení pátere. K terapii se
  využívá farmakoterapie a fyzioterapie. Provádí se
  také masáže, dechová cvicení, vhodné je
  rehabilitacní plavání.

37
3.6 Perthesova choroba

• Perthesova choroba je deformace kycelní kosti
  s príznivou prognózou. V urcitém stádiu vývoje
  (5-7 let) se zastaví rustový vývoj jádrové
  hlavice a zacne se tríštit do nekolika oddelených
  ostruvku. Kostená tkán epifýzy se pak strídá
  s tkání neosifikovanou. Hlavice postižená
  fragmentací osifikacního jádra ztrácí odolnost a
  tlakem zpusobeným zatežováním pri chuzi se
  deformuje do stran.
• Lécba onemocnení trvá jeden až dva roky. Díte
  nesmí zatežovat postiženou koncetinu (klid dítete
  na lužku, odlehcování postižené koncetiny pri
  chuzi).

38
3.7 Poruchy rustu a osteoporóza

• Mezi poruchy rustu patrí
• Akromegalie zvetšují se pouze okrajové cásti
  tela, tedy ruce, chodidla, oblicej atd.
• Gigantismus nadmerný vzrust.
• Nanismus rustová retardace, z uvedených poruch
  rustu nejvíce komplikuje praktický život. Lidé
  s nanismem využívají ruzné kompenzacní pomucky,
  napr. pomucky pro lokomoci (berle, elektrické
  vozíky), podavace predmetu apod.
• Achondrodysplázie (dysproporciální trpaslictví)
  je nejcastejší kostní dysplázie (nedokonalé
  vyvinutí kostní tkáne), jehož dusledkem je malý
  vzrust.
• Osteoporóza je metabolická kostní choroba, která
  se projevuje rídnutím kostní tkáne (kosti se
  stávají krehcími). Musíme dbát na prevenci
  zlomeniny. Nedoporucují se napr. cviky s doskokem
  a mícové hry, naopak jsou vhodná silová cvicení.

39
Akromegalie (první dve fotky)
Achondroplázie
40
3.8 Poruchy nervosvalové ploténky

• Prevod impulsu na nervosvalové ploténce mezi
  nervem a svalovým vláknem se uskutecnuje pomocí
  nekolika mediátoru (nejznámejší acetylcholin).
  Je-li jejich rovnováha narušena, vzniká myastenie
  nebo myotonie.
• Myastenie se projevuje zvýšenou svalovou únavou,
  zpusobenou nedostatkem acetylcholinu na ploténce.
  První pohyb je proveden s normální svalovou
  silou, které s dalšími pohyby postupne ubývá.
• Pri myotonii je acetylcholinu na ploténce príliš
  mnoho, takže dekontrakce je zpomalena. Na rozdíl
  od myastenie se opakováním pohybu výkon zlepšuje.
  Nemocný nemuže rychle otevrít oci, vykrocit,
  pomalu mluví.

41
3.9 Progresivní svalová dystrofie

• Progresivní svalová dystrofie patrí do skupiny
  svalových onemocnení, tzv. myopatií (ne všechny
  myopatie jsou však progresivní). Jedná se o
  geneticky podmínenou skupinu nemocí projevující
  se zpravidla svalovou slabostí a atrofií, pricemž
  prubeh nemoci je u každého jedince ruznorodý.
  Nejzávažnejší je Düchennova forma, která
  postihuje pouze chlapce a koncí letálne. Pacienti
  umírají približne ve veku 30. let na zástavu
  dýchání. Méne závažnejší formou (s pomalejším
  prubehem) je Beckerova forma.
• Pomucka pro respiraci

42
3.10 Alergie

• Alergie patrí do oblasti autoimunitních
  onemocnení, u kterých je narušena tolerance
  cizorodých neškodných látek z okolního prostredí
  organismus se k alergenu chová jako k látce,
  která je pro telo škodlivá.
• Mezi nejcastejší alergeny patrí pyl, prach, perí,
  zvírecí srst, roztoci, bodnutí vcelím jedem,
  chemikálie v pracích a cistících prostredcích, v
  potravinách ci kosmetice, léky a potraviny
  (nejcastejší potravinové alergie jsou na mléko,
  pšenici, sóju, vajícka, jahody, rajcata,
  citrusové plody). (Bystron, 1997)
• Možné alergické reakce predstavují dýchací
  potíže, ucpaný nos, kýchání, svedení ocí a
  pokožky, slzení, zánet sliznice nosu, ocí a
  dýchacích cest, kožní vyrážka, bolesti hlavy,
  prujmy, zvracení, bolesti bricha, horecka, únava.
  Muže se jednat napr. o alergickou rýmu, kožní
  alergie nebo víceorgánové alergie.
• Komplikacemi alergie mohou být dušnost, astma
  nebo atopické kožní projevy. Nejzávažnejší
  komplikací alergie je tzv. anafylaktický šok
  život ohrožující alergická reakce (vzniká otok na
  mozku, který ohrožuje zkladní životní funkce) .
  Poznáme jej podle následujících príznaku
  zrychlené dýchání a tep, výrazná bledost,
  opocená, vlhká pokožka, dušnost, zvracení, ztráta
  vedomí. Anafylaktický šok muže být vyvolán
  nejruznejšími alergeny. Je nezbytné privolat
  okamžite záchrannou službu a poskytnout první
  pomoc. (Špicák, 1994)

43

• Lécbu alergií mužeme rozdelit na kauzální a
  symptomatickou.
• Ke kauzální lécbe, jejímž cílem je predejít
  alergickým projevum, patrí
• desenzibilizace (pravidelná aplikace malého
  množství alergenu do krve mimo alergickou
  sezónu)
• vyhnutí se kontaktu s alergenem
• úprava denního režimu
• lázenská lécba a klimatoterapie (prímorské
  lécebné pobyty, speleoterapie)
• psychoterapie
• v mnoha prípadech významne pomáhají ruzné metody
  alternativní lécby, napr. akupunktura,
  akupresura, jóga, cínská medicína (Gamlin, 2003)
• Symptomatická lécba má za úkol potlacit
  alergickou reakci a spocívá v lécbe farmaky
  (antihistaminika). U nekterých alergiku je
  žádoucí minimalizovat pobyty venku behem
  alergické sezóny a vyhýbat se prostredí
  s príslušným alergenem (napr. prašné prostredí u
  detí alergických na prach).
• Sekundárním dusledkem alergií muže být zvýšená
  unavitelnost (také jako nežádoucí vedlejší úcinek
  nekterých antihistaminik). V dospelém veku mohou
  být alergie prícinou ruzných pracovních omezení
  (opet v závislosti na druhu alergenu).

44
3.11 Astma

• Astma lze definovat jako záchvaty dušnosti
  expiracního typu. Jeho hlavním projevem je
  reverzibilní obstrukce dýchacích cest, tzv.
  bronchospasmus. Zúžení prudušek (bronchu) je
  vyvoláno stažením svalu prítomných v jejich
  stene. To má za následek poruchu dýchání
  projevující se nejvíce jako ztížení výdechu.
  Astmatik proto dýchá zrychlene a mekce, lapá po
  dechu a jeho dech je provázen dlouhým pískotem.
• Etiologie je polyfaktoriální a kombinuje
  psychické a somatické faktory.
• Status asthmaticus je silný astmatický záchvat,
  pri kterém dochází k ohrožení života. Mezi jeho
  typické príznaky patrí zpocení, dehydratace,
  vycerpání, strach. Chronické astma není tak
  intenzivní.

45

• Ošetrení astmatického záchvatu
• Aplikace léku blížící se záchvat obvykle
  astmatik vcas rozpozná sám a aplikuje si léky
  (aerosolu ve forme spreju, napr. ventolin).
  Aplikace léku je stežejní pro zastavení záchvatu.
• Ortopnoická poloha astmatika behem záchvatu
  nesmíme nutit lehat, protože v poloze vleže se
  zhoršuje pruchodnost dýchacích cest. Pro
  usnadnení dýchání slouží tzv. ortopnoické polohy,
  které vetšinou astmatik zaujme zcela spontánne.
  V sede muže tato poloha vypadat takto sedíme na
  kraji židle, dlane se opírají o kolena, hlava a
  ramena jsou skrcené a ohnuté dolu.
• Meríme cas pokud záchvat nastupuje velmi rychle
  nebo pretrvává ve stejné intenzite více než pet
  minut, doporucuje se volat záchranou službu
  (riziko statu asthmaticu).
• Dodání tekutin pri astmatu dochází k silné
  dehydrataci.
• Odpocinek po záchvatu prichází únava, astmatik
  muže být vycerpaný.

46
Inhalátory pro aplikaci léku (aerosolu).
47
3.12 Diabetes mellitus

• Diabetes mellitus cesky cukrovka, zastarale
  úplavice cukrová se projevuje poruchou
  metabolismu sacharidu. Rozlišuje se diabetes 1. a
  2. typu.
• Diabetes 1. typu se oznacuje jako tzv. juvenilní
  nebo na inzulinu závislý diabetes mellitus.
  Diabetes 1. typu vzniká autoimunitním procesem.
  Bývá diagnostikován teprve v okamžiku, kdy je
  znicena vetšina bunek tvorících inzulín.
  Dusledkem je doživotní závislost na inzulínu.
• Diabetes 2. typu je nejcastejší formou cukrovky,
  kdy telo nemocného sice inzulín vytvárí, ale
  nedokáže jej efektivne použít (tzv. inzulinová
  rezistence). Nemocní diabetem 2. typu
  (nezávislého na inzulínu) nejsou životne závislí
  na podávání inzulinu, ackoliv casto inzulin
  lécebne užívají ke zlepšení kontroly glykémie.
• Závažnost diabetu mimo jiné spocívá také ve
  vzniku chronických komplikací, které jsou
  dusledkem dlouhodobe zmeneného metabolismu,
  chronické hyperglykémie, poškození ledvin,
  sítnice, nervu, cév

48

• K terapii diabetu patrí nezbytná úprava
  stravování, denního režimu, pohybové aktivity a u
  diabetu 1. typu také pravidelné injekce inzulinu.
  
• Dieta U diabetu 2. typu je pomerne prísná dieta
  vylucující veškeré sladké. U diabetu 1. typu je
  možné zakomponovat do diety i malé množství
  sladkého jídla, nebot úmerne zvýšenou hladinu
  cukru v krvi je možné vykompenzovat umele
  dodávaným inzulínem. V diete je nutné dodržet
  správné rozložení nutricních hodnot (sacharidu,
  tuku a cukru).
• Fyzická aktivita muže prinést komplikace pouze u
  špatne kompenzovaného diabetu. Pred každou
  namáhavejší fyzickou aktivitou, napr. hodinou
  telesné výchovy, je nutné zmerit glykemii a podle
  její hladiny se dojíst, prípadne ubrat inzulin,
  aby behem pohybu nedošlo k hypoglykemii. (Brož,
  2007)
• Prostredky zdravotnické techniky Mezi nejcasteji
  používané pomucky u diabetiku patrí glukometr,
  inzulínové pero a inzulínová pumpa. Pred každým
  vpichem je nutné zmerit hladinu cukru v krvi
  k tomu se používá glukometr (k merení se
  používají jednorázové diagnostické proužky),
  zatímco prímo pro aplikaci inzulinu slouží tzv.
  inzulínové pero. Nejpohodlnejším rešením pro
  mnoho lidí s diabetem je inzulinová pumpa
  pacienti ji nosí stále pri sobe a jsou na ni
  napojeni, pricemž pumpa provádí 24 hodin denne
  monitorování stavu cukru v jejich krvi a hladinu
  inzulínu. Lécba kontinuální podkožní infúzí
  inzulinu inzulinovou pumpou nejvíce napodobuje
  prirozenou sekreci inzulinu, a proto je dosud
  nejlepší variantou diabetické lécby. (Pethová,
  Štechová, 2009)

49
Glukometr
Inzulínové pero
Inzulínová pumpa
50
Ošetrení komplikací diabetu

• Ke komplikacím diabetu patrí hypoglykemie a
  hyperglykémie.
• Hypoglykémie (diabetický šok) má následující
  príznaky pocení, nervozita, narušení
  koncentrace, barevné ci zdvojené videní, bušení
  srdce, nauzea, závrate atd. Nemocný se muže zdát
  podráždený nebo s výrazne zmenenou osobností.
  Stav se upraví podáním jakékoliv formy
  koncentrovaného cukru (nejlépe 3 kostky nebo 3
  cajové lžicky). Pokud se cukr nedodá, hrozí vznik
  bezvedomí. Hypoglykemie bývá zpusobena
  predávkováním inzulinem, príliš vycerpávajícím
  telesným cvicením nebo vynecháním jídla. (Škrha,
  2001)
• Hyperglykemie (diabetické kóma) je závažnejší
  stav než hypoglykemie. Prichází spíše pozvolna.
  Príznaky jsou hlad, suchá a horká pokožka,
  hluboké, namáhavé dýchání, nadmerné vylucování
  moci a dech páchnoucí po ovoci. Je nutné okamžite
  podat inzulín a vodu. Nejcasteji je zpusobeno
  opomenutím užití pravidelné dávky inzulinu,
  vyskytuje se také u osob s nerozpoznaným
  diabetem. (Rybka et al., 2006)